|
KARDINÁL FRANTIŠEK Z DIETRICHSTEINA
Nejstarší syn diplomata Adama z Dietrichsteina (1527-1590). Vzdělání nabyl ve Vídni a v Praze, od roku 1588 pak na německé koleji v Římě. Roku 1591 se stal kanovníkem v Olomouci, roku 1593 ve Vratislavi a v Pasově, v roce 1594 pak proboštem v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal však teprve až roku 1597, po té odešel do Říma, kde jej 3. 3. 1599 papež Kliment VII. jmenoval kardinálem; 26. 5. 1599 se stal olomouckým biskupem. Krátce na to mu císař potvrdil titul knížete - biskupa. František z Dietrichsteina byl na Moravě duší protireformačního úsilí a rekatolizace, zvláště brojil proti nekatolíkům zastávajícím vysoké zemské úřady. Založil také několik klášterů (např. františkánský v Kroměříži a kapucínské kláštery v Brně, Mikulově a ve Vyškově). Podporoval ovšem i vědy a umění; stál u zrodu knihovny v Kroměříži a knihovny a později i tiskárny v Mikulově. Toto panství na samém jihu Moravy bylo tehdy centrem dietrichsteinské moci. Kardinálovy zásluhy ocenil roku 1607 Rudolf II. jmenováním tajným radou a znovuzavedením práva ražby mincí pro olomoucké biskupy. Také Rudolfovi nástupci císařové Matyáš a Ferdinand II. si schopného politika oblíbili a radili se s ním o nejrůznějších světských i církevních záležitostech. Za stavovského povstání musel František z Dietrichsteina uprchnout v roce 1619 do Vídně a bylo mu konfiskováno rodové jmění. Po bitvě na Bílé hoře jej však Ferdinand II. jmenoval na počátku roku 1621 generálním komisařem a místodržícím (gubernátorem) Moravy a všechny zabavené statky mu byly vráceny; za své zásluhy se také roku 1624 dočkal povýšení do stavu říšských knížat. Až do své smrti byl tento olomoucký biskup nejmocnějším mužem v zemi.