Prozaik, fejetonista a literární kritik, jehož dílo tvoří především
romány ze života slezské vesnice, psané po 1. světové válce a zejména za války druhé. K dalším jeho pracím
patří příběhy ze studentského a velkoměstského prostředí, cestopisné črty, humoresky a obsáhlý životopis.
Vlastním jménem Josef Kaván si nechal úředně stvrdit jméno Kaván-Nor.
Původně pseudonym si zvolil náhodně z mladistvé hravosti. Byl prvorozeným synem mlynářského dělníka,
dětství strávil v Hlavnici u Opavy, kde také vychodil celou obecnou školu.
V letech 1916-1924 vystudoval české klasické gymnázium v Opavě. Za
studií se živil kondicemi a v létě pomáhal geometrům při vyměřování pozemků (zde je východisko k jeho
románové prvotině). Hrál ochotnické divadlo a byl aktivní ve studentském literárním snažení, které vyústilo
ve vydávání časopisu
Oheň. (Debutoval však již v roce 1921 povídkou v časopise
Jitro pod pseudonymem Bolemír
Hlavnický.) Na filozofické fakultě v Praze (1924-1929) se věnoval studiu češtiny a němčiny, velký vliv na něj
měl profesor Miloslav Hýsek. Doktorát však složil až rok po válce prací
Jiří Wolker a jeho generace.
V letech 1925-1928 byl činný v Literární skupině a od 1935 v Moravském kole spisovatelů. V roce 1929 se
stal zaměstnancem tiskového koncernu Melantrich a pracoval zde v redakci deníku
Telegraf. Po odchodu z tohoto
místa se živil přednáškami o literatuře a jako novinář na volné noze. Podnikl několik zahraničních cest,
které našly ohlas i v jeho díle. Z prvního manželství měl syna Jiřího (emigroval do Kanady a Nor u něj
krátce v 70. letech pobýval), který se po otcově smrti zasadil o vydání jeho pamětí
Život nebyl sen.
Koncem 30. let se Nor znovu oženil a narodil se mu ještě druhý syn a dcera.
Po osvobození pracoval Nor ve Slezském kulturním ústavu v Praze, zde
organizoval pomoc válkou zničeným oblastem Slezska a marně se snažil o prosazení požadavků na slezskou
zemskou samosprávu. Intenzivně pracoval také ve výboru Syndikátu spisovatelů, koncem února 1948 byl však
jako člen opozice proti jeho komunistické většině z výboru i ze Syndikátu vyloučen a tři již vytištěné
svazky jeho sebraných spisů nesměly přijít na trh. Byl odsunut na pozici redaktora Technickovědeckého
nakladatelství (od roku 1953 Státní nakladatelství technické literatury) a zde setrval až do důchodu v
roce 1963. Od roku 1948 nesměl publikovat a situace došla tak daleko, že měl být v roce 1953 i s rodinou
vystěhován do pohraničí; tomu zabránila intervence Vítězslava Nezvala u ministra vnitra Noska. K jistému
rozvolnění situace došlo v roce 1956, kdy po přímluvách Viléma Závady podnícených Vojtěchem Martínkem došlo
k reedici Norovy prvotiny. Od roku 1958 publikoval v Lidové demokracii, jeho nové knižní práce vyšly až v
polovině 60. let, v roce 1963 byl přijat do Svazu československých spisovatelů. Za pouhých šest let však
upadl znovu v nemilost režimu a jeho práce přestaly vycházet úplně. Uzavřel se do soukromí a po záchvatu
mozkové mrtvice v roce 1970, z něhož se léčil v Mariánských Lázních a Karlových Varech, se soustředil na
psaní svých pamětí.
Norova prvotina
Bürkental, napsaná na popud Vojtěcha Martínka (1925),
si získala uznání kritiky i čtenářů. Svěže vyprávěný příběh ze života slezské vesnice po 1. světové válce
byl doprovázen originální obrazností a opavským dialektem. Nor se zde odklonil od expresionistické a
poetistické stylizace, která v mladé próze té doby převládala, a vykreslil příběh dobových konfliktů,
selskou lásku k půdě i psychiku generačně rozčleněného vesnického kolektivu. Pudovost postav inspirovaná
naturalismem pak přebujela v následujícím románě
Rozvrat rodiny Kýrů (1925), podávajícím historii mravního
úpadku zkaženého selského rodu, až v ponurý obraz lidských vášní a zločinů. Dalším románem se slezskou
tematikou bylo dílo
Raimund chalupník (1927) o životním vzestupu bezzemka, plahočícího se zprvu ve službě
u cizích, k němuž posloužila jako námět životní cesta Norova otce.
Těmito pracemi dal Nor podnět k rodícímu se ruralismu, přesto, že se
k němu sám nepřipojil. V autorově tvorbě následovalo tematické uvolnění, které však vedlo k rozmělňování
vlastního talentu v pracích, kde nahrazoval tvůrčí úsilí rutinou. Platí to zvláště o dílkách se studentskou
tematikou
Opilé povídky (1926) a
Sloupky o studentech (1927).
Teprve pozdější návrat k slezskému venkovu za 2. světové války pozvedl
úroveň Norovy tvorby k vrcholu. V románech
Můj nepřítel osud (1941) a
Tvář plná světla (1943) vystřídal
někdejší autorovu zálibu v pudových postavách důraz na cílevědomé charaktery s pevnou vůlí a mravním
odhodláním. Umělecky sestupnou tendencí se pak vyznačuje pozdější románová trilogie o osudech Slezska,
která se začíná nástupem Henleinovy sudetoněmecké strany na Hlučínsku -
Přišel den (1946), pokračuje
zobrazením života na Opavsku, které bylo od republiky odtrženo mnichovským diktátem -
Zmučená zem (1964),
a završuje se osvobozením těžce zkoušené oblasti -
Vichřice (1965).
Nor se prosadil také jako fejetonista a autor drobných próz.
Ty nejzdařilejší vyšly pod názvem
Putování na dluh (1927) a obsahují turistická pozorování, zážitky
a dojmy z různých míst Čech a Francie podobně jako knížky z dalších zemí:
Jugoslávie v letním slunci
(1928) a
Italské léto (1933).
Ve 30. letech se Nor zaměřil na popularizační přednášky, z nichž
vznikla i jeho informační brožura
Moderní literatura československá (1934), dále výklad vlastní tvorby
Jak vzniká literární dílo (1935) a portréty Jiřího Wolkera a Petra Bezruče. - Memoáry
Život nebyl sen,
psané v letech 1971-1974, jsou přes silnou subjektivnost pohledu cenným svědectvím nejen o autorově nelehké
životní cestě, ale i obrazem doby a portrétem četných přátel (Karel Horský, Vojtěch Martínek, Josef Knap,
František Lazecký).
Použitá literatura:
pp: A. C. Nor, in: Lexikon české literatury, díl 3, Academia, Praha 2000, s.551-554.
bw: A. C. Nor, in: Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel, Praha 1964, s. 360.
Nor, A. C.: Život nebyl sen, (kniha pamětí, díl 1) Atlantis, Brno 1994, s. 608.
Z materiálu uložených v oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea:
- A. C. Nor - podepsaný portrét, nedatováno. (foto)
- František Muzika: A. C. Nor - karikatura, nedatováno. (foto)
- A. C. Nor - geneze nedatovaného rukopisu Rozvrat rodiny Kýrů. (foto)
- A. C. Nor - pohlednice z kolekce "Čeští spisovatelé". Pohlednici zaslal Nor 23. 4. 1933 příteli Františku Večeřovi. (foto)
- Rukopis povídky A. C. Nora Nešťastná žárlivost vražedná. Napsáno pro České slovo
28. 10. 19..? (datum neúplné). (foto)
- Pohlednice s portrétem A. C. Nora a s výčtem seznamu jeho děl. Na zadní straně je
tištěna i autorova adresa. Pohlednice byla zaslána 5. 8. 1936 V. Polanskému. (foto)
- A. C. Nor v ohlasech tisku: blíže neurčený list s kresbou autora, na jehož zadní stranu
napsal Nor svůj dopis Františku Večeřovi do Josefova 20. 11. 1934. (foto)
- Svatební oznámení A. C. Nora a slečny Elišky Tiché, kteří byli oddáni na Staroměstské radnici v Praze 10. 8. 1937 v 11 hodin. (foto)
- Obálka knihy pamětí A. C. Nora Život nebyl sen, Atlantis, Brno 1994, s. 608. (foto)