Logo MZM MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM

A. C. Nor
(19. 9. 1903 Kylešovice u Opavy - 29. 7. 1986 Praha)


      Prozaik, fejetonista a literární kritik, jehož dílo tvoří především romány ze života slezské vesnice, psané po 1. světové válce a zejména za války druhé. K dalším jeho pracím patří příběhy ze studentského a velkoměstského prostředí, cestopisné črty, humoresky a obsáhlý životopis.
      Vlastním jménem Josef Kaván si nechal úředně stvrdit jméno Kaván-Nor. Původně pseudonym si zvolil náhodně z mladistvé hravosti. Byl prvorozeným synem mlynářského dělníka, dětství strávil v Hlavnici u Opavy, kde také vychodil celou obecnou školu.
      V letech 1916-1924 vystudoval české klasické gymnázium v Opavě. Za studií se živil kondicemi a v létě pomáhal geometrům při vyměřování pozemků (zde je východisko k jeho románové prvotině). Hrál ochotnické divadlo a byl aktivní ve studentském literárním snažení, které vyústilo ve vydávání časopisu Oheň. (Debutoval však již v roce 1921 povídkou v časopise Jitro pod pseudonymem Bolemír Hlavnický.) Na filozofické fakultě v Praze (1924-1929) se věnoval studiu češtiny a němčiny, velký vliv na něj měl profesor Miloslav Hýsek. Doktorát však složil až rok po válce prací Jiří Wolker a jeho generace. V letech 1925-1928 byl činný v Literární skupině a od 1935 v Moravském kole spisovatelů. V roce 1929 se stal zaměstnancem tiskového koncernu Melantrich a pracoval zde v redakci deníku Telegraf. Po odchodu z tohoto místa se živil přednáškami o literatuře a jako novinář na volné noze. Podnikl několik zahraničních cest, které našly ohlas i v jeho díle. Z prvního manželství měl syna Jiřího (emigroval do Kanady a Nor u něj krátce v 70. letech pobýval), který se po otcově smrti zasadil o vydání jeho pamětí Život nebyl sen. Koncem 30. let se Nor znovu oženil a narodil se mu ještě druhý syn a dcera.
      Po osvobození pracoval Nor ve Slezském kulturním ústavu v Praze, zde organizoval pomoc válkou zničeným oblastem Slezska a marně se snažil o prosazení požadavků na slezskou zemskou samosprávu. Intenzivně pracoval také ve výboru Syndikátu spisovatelů, koncem února 1948 byl však jako člen opozice proti jeho komunistické většině z výboru i ze Syndikátu vyloučen a tři již vytištěné svazky jeho sebraných spisů nesměly přijít na trh. Byl odsunut na pozici redaktora Technickovědeckého nakladatelství (od roku 1953 Státní nakladatelství technické literatury) a zde setrval až do důchodu v roce 1963. Od roku 1948 nesměl publikovat a situace došla tak daleko, že měl být v roce 1953 i s rodinou vystěhován do pohraničí; tomu zabránila intervence Vítězslava Nezvala u ministra vnitra Noska. K jistému rozvolnění situace došlo v roce 1956, kdy po přímluvách Viléma Závady podnícených Vojtěchem Martínkem došlo k reedici Norovy prvotiny. Od roku 1958 publikoval v Lidové demokracii, jeho nové knižní práce vyšly až v polovině 60. let, v roce 1963 byl přijat do Svazu československých spisovatelů. Za pouhých šest let však upadl znovu v nemilost režimu a jeho práce přestaly vycházet úplně. Uzavřel se do soukromí a po záchvatu mozkové mrtvice v roce 1970, z něhož se léčil v Mariánských Lázních a Karlových Varech, se soustředil na psaní svých pamětí.
      Norova prvotina Bürkental, napsaná na popud Vojtěcha Martínka (1925), si získala uznání kritiky i čtenářů. Svěže vyprávěný příběh ze života slezské vesnice po 1. světové válce byl doprovázen originální obrazností a opavským dialektem. Nor se zde odklonil od expresionistické a poetistické stylizace, která v mladé próze té doby převládala, a vykreslil příběh dobových konfliktů, selskou lásku k půdě i psychiku generačně rozčleněného vesnického kolektivu. Pudovost postav inspirovaná naturalismem pak přebujela v následujícím románě Rozvrat rodiny Kýrů (1925), podávajícím historii mravního úpadku zkaženého selského rodu, až v ponurý obraz lidských vášní a zločinů. Dalším románem se slezskou tematikou bylo dílo Raimund chalupník (1927) o životním vzestupu bezzemka, plahočícího se zprvu ve službě u cizích, k němuž posloužila jako námět životní cesta Norova otce.
      Těmito pracemi dal Nor podnět k rodícímu se ruralismu, přesto, že se k němu sám nepřipojil. V autorově tvorbě následovalo tematické uvolnění, které však vedlo k rozmělňování vlastního talentu v pracích, kde nahrazoval tvůrčí úsilí rutinou. Platí to zvláště o dílkách se studentskou tematikou Opilé povídky (1926) a Sloupky o studentech (1927).
      Teprve pozdější návrat k slezskému venkovu za 2. světové války pozvedl úroveň Norovy tvorby k vrcholu. V románech Můj nepřítel osud (1941) a Tvář plná světla (1943) vystřídal někdejší autorovu zálibu v pudových postavách důraz na cílevědomé charaktery s pevnou vůlí a mravním odhodláním. Umělecky sestupnou tendencí se pak vyznačuje pozdější románová trilogie o osudech Slezska, která se začíná nástupem Henleinovy sudetoněmecké strany na Hlučínsku - Přišel den (1946), pokračuje zobrazením života na Opavsku, které bylo od republiky odtrženo mnichovským diktátem - Zmučená zem (1964), a završuje se osvobozením těžce zkoušené oblasti - Vichřice (1965).
      Nor se prosadil také jako fejetonista a autor drobných próz. Ty nejzdařilejší vyšly pod názvem Putování na dluh (1927) a obsahují turistická pozorování, zážitky a dojmy z různých míst Čech a Francie podobně jako knížky z dalších zemí: Jugoslávie v letním slunci (1928) a Italské léto (1933).
      Ve 30. letech se Nor zaměřil na popularizační přednášky, z nichž vznikla i jeho informační brožura Moderní literatura československá (1934), dále výklad vlastní tvorby Jak vzniká literární dílo (1935) a portréty Jiřího Wolkera a Petra Bezruče. - Memoáry Život nebyl sen, psané v letech 1971-1974, jsou přes silnou subjektivnost pohledu cenným svědectvím nejen o autorově nelehké životní cestě, ale i obrazem doby a portrétem četných přátel (Karel Horský, Vojtěch Martínek, Josef Knap, František Lazecký).

Použitá literatura:

pp: A. C. Nor, in: Lexikon české literatury, díl 3, Academia, Praha 2000, s.551-554.
bw: A. C. Nor, in: Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel, Praha 1964, s. 360.
Nor, A. C.: Život nebyl sen, (kniha pamětí, díl 1) Atlantis, Brno 1994, s. 608.

Z materiálu uložených v oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea:

  1. A. C. Nor - podepsaný portrét, nedatováno. (foto)
  2. František Muzika: A. C. Nor - karikatura, nedatováno. (foto)
  3. A. C. Nor - geneze nedatovaného rukopisu Rozvrat rodiny Kýrů. (foto)
  4. A. C. Nor - pohlednice z kolekce "Čeští spisovatelé". Pohlednici zaslal Nor 23. 4. 1933 příteli Františku Večeřovi. (foto)
  5. Rukopis povídky A. C. Nora Nešťastná žárlivost vražedná. Napsáno pro České slovo 28. 10. 19..? (datum neúplné). (foto)
  6. Pohlednice s portrétem A. C. Nora a s výčtem seznamu jeho děl. Na zadní straně je tištěna i autorova adresa. Pohlednice byla zaslána 5. 8. 1936 V. Polanskému. (foto)
  7. A. C. Nor v ohlasech tisku: blíže neurčený list s kresbou autora, na jehož zadní stranu napsal Nor svůj dopis Františku Večeřovi do Josefova 20. 11. 1934. (foto)
  8. Svatební oznámení A. C. Nora a slečny Elišky Tiché, kteří byli oddáni na Staroměstské radnici v Praze 10. 8. 1937 v 11 hodin. (foto)
  9. Obálka knihy pamětí A. C. Nora Život nebyl sen, Atlantis, Brno 1994, s. 608. (foto)






Zpět na hlavní stránku



Poslední změna: