(Narozen 20.5. 1770 v Brně, zemřel 1.9. 1842 ve Vídni)
Absolvent právnických studií na Tereziánské
akademii ve Vídni, osvícenec, od roku 1792 státní úředník (krajský komisař
brněnského kraje). Roku 1796 se stal jihlavským krajským hejtmanem, v roce
1797 znojemským, roku 1799 pak vídeňským městským hejtmanem, později dvorním
radou u dvorního policejního úřadu, viceprezidentem dolnorakouské zemské
vlády (1802), viceprezidentem českého gubernia (1804) a pražským městským
hejtmanem (1805). V roce 1806 odchází na vlastní žádost do výslužby, faktickou
příčinou však bylo tolerování pro vládu nepřijatelných kritických názorů
sekretáře Moravské hospodářské společnosti Ch. C. Andrého. Na odpočinku
se Mitrovský zabýval správou svých statků, studiem a podporou vědeckého
bádání na Moravě (do roku 1807 byl i ředitelem Moravské hospodářské
společnosti). V roce 1815 se však vrátil do veřejného života a to jako
zemský hejtman na Moravě a ve Slezsku; úřad zastával až do roku 1827. Z
titulu své funkce podporoval různé vědecké projekty ve svěřeném regionu,
jejichž vrcholem byla spoluúčast na založení Františkova muzea v Brně.
Vahou své osobnosti zaštítil přípravné práce Salmovy a Auerspergovy
a pamětní spis žádající o povolení založit muzeum přednesl císaři Františkovi
I. Jeho zásluhou byl také od olomouckého arcibiskupství získán roku 1818
pro účely nově zřízeného ústavu areál Biskupského dvora. Sám pak – jako
moravskoslezský gubernátor – oznámil vznik muzea vyhláškou z 24.3. 1818.
Mitrovský se však angažoval i v dalších oblastech (podporoval zakládání
nových průmyslových podniků, zasazoval se o reformu daňové soustavy, podporoval
chudinskou péči apod.). V letech 1819 a 1823 mu bylo také svěřeno vedení
moravského zemského sněmu. Za své zásluhy byl dekorován nejvyššími rakouskými
řády (Maltézský řád, Řád zlatého rouna, velkokříž Leopoldova řádu). Je
pochován v rodinné hrobce v Doubravníku.
