|
JIŘÍ MAHEN
(12. 12. 1882 ČÁSLAV - 22. 5. 1939 BRNO)
Básník, prozaik, dramatik, publicista. Knihovník,
významný organizátor kulturního života města Brna v období mezi dvěma světovými válkami.
Vlastním jménem Antonín Vančura, narodil se jako třetí ze třinácti dětí čáslavského pekaře. Vystudoval gymnázium v Čáslavi a Mladé Boleslavi. Po absolvování pražské filozofické fakulty, kde studoval češtinu a němčinu, byl krátce středoškolským profesorem v Hodoníně a Přerově, od roku 1910 žil v Brně a působil v Lidových novinách, po válce pak jako redaktor nově založeného listu republikánské strany Svoboda.
V letech 1918 - 1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech 1920 - 1924 učil na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu. Od roku 1921 až do konce života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně a patří mu největší zásluha na vybudování této instituce, kterou vytvářel na základě studia odborné literatury a podle zahraničních vzorů. S jeho jménem je spojeno založení časopisu, "letáku kulturní informace" Index v roce 1929.
Jiří Mahen začal publikovat jako gymnazista ve studentských časopisech. Při studiích v Praze se dostal do okruhu Neumannova Nového kultu a spolupracoval s dalšími anarchisticky a socialisticky zaměřenými časopisy. Rané jeho básnické práce jsou neseny tónem vlastním generaci přelomu 19. a 20. století: životním neklidem a citovou opravdovostí (sbírky Plamínky, Duha, Tiché srdce). Balady (1908), cyklus milostné poezie, jsou komponovány villonovským stylem. Po první světové válce psal Mahen poezii již pouze příležitostně: okouzlen pobyty v Jugoslávii (epická skladba Scirocco, 1923, a lyrická sbírka Rozloučení s jihem, 1934) nebo na Slovensku (Požár Tater, 1934, s přírodními i sociálními motivy).
Základním rysem Mahenovy prózy je lyrismus. Zprvu se objevují impresionistické povídky o romantických snílcích a společenských vyděděncích (Podivíni, 1907). Román Kamarádi svobody (1909) čerpá z autorových zkušeností s anarchistických hnutím. Největší rozvinutí impresionistické metody najdeme v souboru Díže (1911), knize črt, povídek, nápadů a úvah. Měsíc (1920) je sbírka fantastických hříček, předznamenání poetismu. Do Brna je situován román Nejlepší dobrodružství (1929), jehož ústřední postava, profesor středního věku, prožívá životní krizi související s hledáním smyslu a cíle života. Inspiraci přírodou nacházíme v Rybářské knížce (1921) a v cestopisných fejetonech shrnutých do sbírky Hercegovina (1924).
Jiří Mahen hojně psal prózu publicistickou, týkající se rozmanitých oblastí jeho zájmu. Patří sem eseje o divadle a jeho tehdejších problémech (soubory Před oponou, 1920, a Režisérův zápisník, 1923), o knihovnách a čtenářích (Knížka o čtení praktickém, 1924), o literárních souputnících (Kapitola o předválečné generaci, 1934) nebo úvahy sociologické a filozofické (Kniha o českém charakteru, 1924). Edici Nápady a výpady (1921 - 1922) tvořily Mahenovy texty týkající se české literatury, divadla a společnosti vůbec (např. politických poměrů, autorských práv nebo záliby ve spiritismu).
Těžiště Mahenovy literární tvorby tkví v dramatice. První velký úspěch byla hra Janošík (1910), inspirovaná autorovou cestou na Slovensko a setkáním s tamní lidovou tradicí. Z historie vlastní rodiny, ze života pronásledovaných českých bratří čerpá autor v dramatu Mrtvé moře (1918). Válka a poválečná situace byly podnětem k hrám Nebe, peklo, ráj… (tragédie válečného invalidy, 1919), Generace (vývoj v nové republice, 1921) a Dezertér (1923). Dodnes živá je lyrická komedie Ulička odvahy (anekdotická hříčka o mladých lidech, 1917) a Nasreddin čili Nedokonalá pomsta (pohádková fantazie na motivy orientálních příběhů, premiéra 1928, knižně 1930). K současnosti se autor obrací komedií Praha-Brno-Bratislava (podvodný prodej losů, bankovní machinace, 1927) a komediální dilogií Rodina 1933 (měnící se postavení ženy, 1934), zmiňme též studentskou hru Chroust (1920). Vysoce je ceněn soubor poetistických filmových libret Husa na provázku (1925), výsledek Mahenova sblížení s avantgardním divadlem (odtud název současného brněnského souboru) - v sezóně 1924/25 pracovalo České studio, soubor mladých herců, inspirovaných Mahenovými uměleckými zásadami.
Význam díla Jiřího Mahena tkví v usilovné a cílevědomé práci na překonání dosavadního provincialismu brněnského kulturního a společenského života. Jeho mnohovrstevná tvůrčí osobnost hluboce zapůsobila na tehdejší mladou generaci a byla stěžejní pro rozvoj meziválečného kulturního života na Moravě. Mahenovo jméno dnes nese brněnská městská knihovna a jedna z budov Národního divadla. V Mahenově ulici, ve vilce, kde bylo jeho poslední bydliště, sídlí již deset let (v souladu s vůlí paní Karly Mahenové) památník se zachovanou pracovnou, expozicí o spisovatelově životě a díle a s prostorem pro literární pořady. Roku 1993 byla založena Společnost Jiřího Mahena, která si vytkla za cíl aktivní podporu kulturního života a rozvíjení mahenovských tradic na poli literárním, divadelním, knihovnickém i v péči o životní prostředí. Jejím předsedou je od počátku spisovatel Ludvík Kundera, místopředsedou a jedním z nejagilnějších členů byl vedoucí oddělení dějin literatury MZM PhDr. Jiří Hájek, Csc. K Mahenovu odkazu se hlásí též Moravský rybářský svaz.
Vlastním jménem Antonín Vančura, narodil se jako třetí ze třinácti dětí čáslavského pekaře. Vystudoval gymnázium v Čáslavi a Mladé Boleslavi. Po absolvování pražské filozofické fakulty, kde studoval češtinu a němčinu, byl krátce středoškolským profesorem v Hodoníně a Přerově, od roku 1910 žil v Brně a působil v Lidových novinách, po válce pak jako redaktor nově založeného listu republikánské strany Svoboda.
V letech 1918 - 1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech 1920 - 1924 učil na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu. Od roku 1921 až do konce života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně a patří mu největší zásluha na vybudování této instituce, kterou vytvářel na základě studia odborné literatury a podle zahraničních vzorů. S jeho jménem je spojeno založení časopisu, "letáku kulturní informace" Index v roce 1929.
Jiří Mahen začal publikovat jako gymnazista ve studentských časopisech. Při studiích v Praze se dostal do okruhu Neumannova Nového kultu a spolupracoval s dalšími anarchisticky a socialisticky zaměřenými časopisy. Rané jeho básnické práce jsou neseny tónem vlastním generaci přelomu 19. a 20. století: životním neklidem a citovou opravdovostí (sbírky Plamínky, Duha, Tiché srdce). Balady (1908), cyklus milostné poezie, jsou komponovány villonovským stylem. Po první světové válce psal Mahen poezii již pouze příležitostně: okouzlen pobyty v Jugoslávii (epická skladba Scirocco, 1923, a lyrická sbírka Rozloučení s jihem, 1934) nebo na Slovensku (Požár Tater, 1934, s přírodními i sociálními motivy).
Základním rysem Mahenovy prózy je lyrismus. Zprvu se objevují impresionistické povídky o romantických snílcích a společenských vyděděncích (Podivíni, 1907). Román Kamarádi svobody (1909) čerpá z autorových zkušeností s anarchistických hnutím. Největší rozvinutí impresionistické metody najdeme v souboru Díže (1911), knize črt, povídek, nápadů a úvah. Měsíc (1920) je sbírka fantastických hříček, předznamenání poetismu. Do Brna je situován román Nejlepší dobrodružství (1929), jehož ústřední postava, profesor středního věku, prožívá životní krizi související s hledáním smyslu a cíle života. Inspiraci přírodou nacházíme v Rybářské knížce (1921) a v cestopisných fejetonech shrnutých do sbírky Hercegovina (1924).
Jiří Mahen hojně psal prózu publicistickou, týkající se rozmanitých oblastí jeho zájmu. Patří sem eseje o divadle a jeho tehdejších problémech (soubory Před oponou, 1920, a Režisérův zápisník, 1923), o knihovnách a čtenářích (Knížka o čtení praktickém, 1924), o literárních souputnících (Kapitola o předválečné generaci, 1934) nebo úvahy sociologické a filozofické (Kniha o českém charakteru, 1924). Edici Nápady a výpady (1921 - 1922) tvořily Mahenovy texty týkající se české literatury, divadla a společnosti vůbec (např. politických poměrů, autorských práv nebo záliby ve spiritismu).
Těžiště Mahenovy literární tvorby tkví v dramatice. První velký úspěch byla hra Janošík (1910), inspirovaná autorovou cestou na Slovensko a setkáním s tamní lidovou tradicí. Z historie vlastní rodiny, ze života pronásledovaných českých bratří čerpá autor v dramatu Mrtvé moře (1918). Válka a poválečná situace byly podnětem k hrám Nebe, peklo, ráj… (tragédie válečného invalidy, 1919), Generace (vývoj v nové republice, 1921) a Dezertér (1923). Dodnes živá je lyrická komedie Ulička odvahy (anekdotická hříčka o mladých lidech, 1917) a Nasreddin čili Nedokonalá pomsta (pohádková fantazie na motivy orientálních příběhů, premiéra 1928, knižně 1930). K současnosti se autor obrací komedií Praha-Brno-Bratislava (podvodný prodej losů, bankovní machinace, 1927) a komediální dilogií Rodina 1933 (měnící se postavení ženy, 1934), zmiňme též studentskou hru Chroust (1920). Vysoce je ceněn soubor poetistických filmových libret Husa na provázku (1925), výsledek Mahenova sblížení s avantgardním divadlem (odtud název současného brněnského souboru) - v sezóně 1924/25 pracovalo České studio, soubor mladých herců, inspirovaných Mahenovými uměleckými zásadami.
Význam díla Jiřího Mahena tkví v usilovné a cílevědomé práci na překonání dosavadního provincialismu brněnského kulturního a společenského života. Jeho mnohovrstevná tvůrčí osobnost hluboce zapůsobila na tehdejší mladou generaci a byla stěžejní pro rozvoj meziválečného kulturního života na Moravě. Mahenovo jméno dnes nese brněnská městská knihovna a jedna z budov Národního divadla. V Mahenově ulici, ve vilce, kde bylo jeho poslední bydliště, sídlí již deset let (v souladu s vůlí paní Karly Mahenové) památník se zachovanou pracovnou, expozicí o spisovatelově životě a díle a s prostorem pro literární pořady. Roku 1993 byla založena Společnost Jiřího Mahena, která si vytkla za cíl aktivní podporu kulturního života a rozvíjení mahenovských tradic na poli literárním, divadelním, knihovnickém i v péči o životní prostředí. Jejím předsedou je od počátku spisovatel Ludvík Kundera, místopředsedou a jedním z nejagilnějších členů byl vedoucí oddělení dějin literatury MZM PhDr. Jiří Hájek, Csc. K Mahenovu odkazu se hlásí též Moravský rybářský svaz.
Literatura:
Jiří Mahen, in: kol.: Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, Československý spisovatel, Praha 1973, s.165-168.
VL: Jiří Mahen, in: Česká literatura 1918 - 1945, I. díl, Československý spisovatel, Praha 1970, s. 230-235.
VL: Mahen Jiří, in: Postavy brněnského jeviště, 1. díl, Státní divadlo v Brně, Brno 1984, s. 31-32.
Vlašín, Štěpán: Jiří Mahen, Melantrich, Praha 1972.
Bartošek, Luboš: Náš film, Mladá fronta, Praha 1985.
Z materiálu uloženého v oddělení dějin literatury
Moravského zemského muzea v Brně
- Jiří Mahen (1882 - 1939) ve 30. letech. (foto)
- Maturitní vysvědčení z gymnázia v Mladé Boleslavi (1902). (foto)
- Fotografie z indexu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1905). (foto)
- Jako středoškolský profesor (1909). (foto)
- Portrét od Jaroslava Krále (kresba tuší, asi 1. polovina 20. let). (foto)
- S manželkou Karlou v Luhačovicích (koncem 30. let). (foto)
- Adolf Hoffmeister: Mahen ve všech situacích (Panorama 8, 1930-31). (foto)
- Kniha básní Plamínky (Praha 1907) s obálkou V. H. Brunnera. (foto)
- Básnická skladba Požár Tater s věnováním příteli básníkovi Vítězslavu Nezvalovi (1934). (foto)
- Výtisk románu Kamarádi svobody (Družstevní práce, Praha 1928) s věnováním filologovi, pedagogu brněnské univerzity Aloisu Gregorovi. (foto)
- Soubor próz Díže (Přemysl Plaček, Praha 1911). (foto)
- Přebal souborného vydání brožur edice Nápady a výpady (pro každý svazek zvolil Mahen jiný pseudonym), kterou vydával brněnský knihkupec a nakladatel Stanislav Kočí v letech 1921-22. (foto)
- Knihu o českém charakteru (František Obzina, Vyškov 1924) graficky upravil Josef Čapek. (foto)
- Mahenovy rukopisné poznámky o díle českých básníků Viktora Dyka, Antonína Sovy a Petra Bezruče. (foto)
- Titulní strana knižního vydání hry Janošík: jako výtvarník se na jeho vzniku podílel Miloš Jiránek (Přemysl Plaček, Praha 1910). (foto)
- Plakát prvního uvedení Janošíka v pražském Národním divadle (1910), v režii Jaroslava Kvapila nastudoval titulní roli Eduard Vojan. (foto)
- Foto z československého filmu Janošík, který dle Mahenovy hry vytvořil v roce 1935 Martin Frič (spolupráce na scénáři Karel Hašler, v titulní roli Paľo Bielik). Jak režisér, tak kameraman Ferdinand Pečenka obdrželi za dílo Filmovou cenu (1936) a snímek byl prodán do mnoha zemí (v USA patřil mezi deset předních zahraničních filmů roku). (foto)
- Hra Generace: obálku vytvořil A. V. Hrska (B. Kočí, Praha 1921). (foto)
- Autorův úvod připojený ke knižnímu vydání Generace je dokladem Mahenova zaujetí pro věci společenské a politické. (foto)
- Mahenovy rukopisné poznámky k repertoáru Národního divadla v Brně v sezónách 1919/20 až 1921/22: dramaturg si zapisuje údaje o poměru textů domácích a cizích nebo o návštěvnosti jednotlivých inscenací. (foto)
- Plakát Mahenových Trosečníků v manéži, jednoho z libret knihy Husa na provázku, uvedeného v pražském Osvobozeném divadle (1928) v režii Jindřicha Honzla. (foto)
- Karikatura Jiří Mahen a jeho redakční druhové z Lidových novin Václav Karásek a dr. František Klusáček. Akvarel Františka Jandy (1913) s rukopisnými verši J. Mahena: "Zde tré viz mužů!/ Trojí jsou jich touhy./ Bystrozraký, Široký a Dlouhý./ Jinak: snílek jeden, druhý svoje city/ v alkoholu topí. A-/ pan Důležitý./ Prvý shání vavříny a věnce,/ sportu druhý žije s tělem duší,/ třetí stará se o insolvence." (foto)
- Jiří Mahen a šéfredaktor listu Svoboda Jaroslav Vašíček (1920). (foto)
- Titulní strana prvního čísla nového časopisu Index, vycházejícího v Brně a posléze v Olomouci od roku 1929. J. Mahen byl mezi jeho iniciátory a v prvních letech byl členem redakce. (foto)
- Dopis J. Mahena spisovateli a redaktoru Lidových novin Karlu Schulzovi: Mahen kriticky hovoří o brněnských poměrech (listopad 1928). (foto)
- Projev úcty v dopise F. X. Šaldovi: "(…) uvidí se teprve, že do pořádku celou literaturu i dnes mohl byste dát jedině Vy." (1932) (foto)
- V letech 1928 - 1934 vyšlo v pražském nakladatelství Družstevní práce sedm svazků Spisů J. Mahena: obálka jednoho z vydaných děl s inzercí a kresbou Eduarda Miléna. (foto)
- Plakát zvoucí na besedu s J. Mahenem pořádanou pro členy a příznivce Družstevní práce. (foto)
- Městský knihovník J. Mahen ve své pracovně počátkem 30. let. (foto)
- Tištěný Seznam knih s Mahenovými poznámkami (1932). (foto)
- Mahenovy aktivity byly mnohostranné: podílel se např. na vytvoření knižního památníčku dětem zahynuvším při školním výletu v rozbouřené Dyji. Na tomto snímku vidíme titulní list sborníku moravských lidových balad, připraveného pro návštěvníky celostátní Výstavy soudobé kultury, konané v Brně roku 1928 - Mahen byl redaktorem svazku (vydal Barvič a Novotný, Brno 1928).(foto)
- Povídková Rybářská knížka je vyznáním autorova mužného (jak zněl jeho oblíbený termín) poměru k přírodě. Nepřekvapí tedy, že Mahen se též věnoval ichtyologii: na snímku výtisk odborného pojednání s věnováním nakladateli Václavu Petrovi. (foto)
- J. Mahen - vlastník první legitimace Prvního českého rybářského spolku v Brně. (foto)
- Mahenův náčrt jugoslávského pobřeží s poznámkami k rybářským studiím. (foto)
- Foto u řeky. (foto)
- S přáteli v Jugoslávii: stojící J. a K. Mahenovi, uprostřed sedící budoucí ředitel Zemského divadla v Brně Václav Jiřikovský, vpravo jeho manželka (Cavtat 1923). (foto)
- Pohřeb J. Mahena byl vypraven z divadla Na hradbách (dnes Mahenovo). (foto)
- Rozloučení s významnou osobností 25. 5. 1939 se stalo manifestací českého Brna na počátku okupace. (foto)
- Výkladní skříň knihkupectví Antonína Píši v Brně na České ulici upravená k uctění památky J. Mahena (instaloval Antonín Kleinwächter, 1939). (foto)
- Hrob J. Mahena na Ústředním hřbitově v Brně (autor arch. František Kalivoda, 1940). (foto)
- V roce 1940 uspořádali brněnští umělci a studenti představení nazvané Beseda s Jiřím Mahenem: vystoupili např. Eduard Milén, Vítězslav Nezval nebo Rudolf Walter, úvodní slovo měl František Kožík, pásmo z Mahenova díla režíroval Josef Bezdíček. (foto)
- Na přelomu let 1957/58, u příležitosti nedožitých Mahenových 75. narozenin, se v Brně konala první výstava, prezentující jeho život a dílo. Pořádalo Muzeum města Brna, Památník národního písemnictví Praha a Literární archiv pražského Národního muzea ve spolupráci s brněnským Kruhem přátel J. Mahena (na snímku plakát s Mahenovým portrétem od E. Miléna). (foto)
- Pohled do expozice, instalované v Domě pánů z Poděbrad. Na vernisáži promluvili Cecilie Hálová, akademik František Trávníček, z Mahenova díla recitoval R. Walter, zazněla hudba Leoše Janáčka a lidové písně. (foto)
- Soubor korespondence nazvaný Adresát Jiří Mahen uspořádali Jiří Hájek a Štěpán Vlašín (SNKLU, Praha 1964). (foto)
- V září 1976 byla odhalena socha J. Mahena, dílo Vladimíra Koštovala, v sadech před brněnským Janáčkovým divadlem. (foto)
- Poslední bydliště J. Mahena v Gomperzově (dnes Mahenově) ulici, v současnosti sídlo pobočky Mahenovy knihovny a Mahenův památník. (foto)
- Společnost J. Mahena byla ustavena roku 1993, od května 1994 vydává časopis, členský zpravodaj Milíř (inspirací pro titul byl text ze souboru Díže: "Jsem milíř, který v lesích dýmá… Doutnám uvnitř neustále…"). (foto)
Poslední změna: