|
Prof. Dr. Karel Absolon
* 6. června 1877 v Boskovicích
+ 6.října 1960 v Brně
Narodil se v rodině lékaře MUDr. Vilibalda Absolona, okresního fyzika v Boskovicích, jeho matka Karolína byla dcerou MUDr. Jindřicha Wankla (1821-1897), lékaře v Blansku a věhlasného badatele, který si pro své zásluhy získal přídomek "otec moravské archeologie". Wankel jako prvý započal s výzkumy v Moravském krasu v r. 1867 a od něho pocházejí také prvé odborné archeologické publikace. Měl velký vliv na výchovu svého vnuka, jehož otec předčasně (1882) zemřel.
Po absolvování gymnazia v Brně studoval Karel Absolon na filosofické fakultě Karlovy university v Praze, kde získal doktorát v r. 1904. Byl asistentem na geologickém ústavu KU a v r. 1907 se habilitoval pro obor geografie. V tomtéž roce se stal kustodem zoologického a paleontologicko-geologického odd. Moravského zemského muzea, kde setrval až do svého odchodu do důchodu k 1. lednu 1939. V roce 1929 byl jmenován mimořádným a v r. 1931 řádným profesorem zeměpisu, paleoetnologie a zoogeografie na Karlově universitě.
|
Již od svých středoškolských let se Karel Absolon zabýval drobnou jeskynní zvířenou, hmyzy žijícími ve věčné temnotě. Vysokoškolské studium zoologie jeho zájem utvrdilo a vědecké zpracovávání temnostních hmyzů se stalo jednou z jeho celoživotních profesí, v níž rovněž dosáhl mezinárodního uznání. Alespoň dva nové druhy takových hmyzů nesou jeho jméno. Sběry hmyzů prováděl nejen v Moravském krasu, ale i v jeskyních balkánských.
V Moravském zemském muzeu založil a řídil knižní řadu, v níž byly publikovány jeho práce a práce řady zahraničních badatelů, s nimiž úzce spolupracoval. O jeho trvalém zájmu o tento obor svědčí rozsáhlá specializovaná knihovna, čítající několik tisíc svazků knih, časopisů a separátů. Ač své sbírky ukládal na zoologickém odd. muzea, jehož byl vedoucím, měl také doma řadu preparátů, jež považoval za důležité. Přesto, že tomuto oboru zoologie věnoval mnoho času a energie, zůstala tato činnost širší veřejnosti téměř neznámá.
|
V roce 1882 jako malý chlapec uviděl v doprovodu svého děda Jindřicha Wankla poprvé propast Macochu. Tajuplné jeskyně ho fascinovaly a stále přitahovaly. Sbíral nejen tamní hmyzy, ale jako docent geografie přemýšlel o problémech vzniku krasových jevů a o činnosti podzemních vod.
Již v r. 1899 zahájil výzkumy ve Starých skalách u Sloupu, dnešních Sloupsko-šošůvských jeskyních. Záhy pak podnikal výpravy na dno Macochy, které bylo tehdy možno dosáhnout jen po ocelovém žebři ze spodního můstku. Objev jeskyní před Macochou (1909), dnešních Punkevních, umožnil r. 1914 přístup na dno Macochy i turistickým výpravám. Počínaje rokem 1920 se Absolon soustředil na rozřešení problému podzemního toku Punkvy mezi dnem Macochy a jejím výtokem do Pustého žlebu. To se mu podařilo za pomoci technických prací a v roce 1932 bylo dokončeno spojení Macochy vodní cestou s výtokem Punkvy včetně prohlídky Masarykova dómu. Tím byly propojeny suché Punkevní jeskyně se dnem Macochy a Masarykovým dómem projížďkou po Punkvě k jejímu výtoku. Toto dílo mu zajistilo popularitu v nejširších vrstvách veřejnosti.
Současně však prováděl také výzkumy jeskyní na Balkánu. Ve 40. a počátkem 50. let dokončil rukopis knihy o ponorné řece Omble, vystupující z podzemí nedaleko Dubrovníku, již se však v tehdejší situaci již nepodařilo vydat.
|
Jindřich Wankel položil základ archeologických výzkumů v Moravském krasu a Karel Absolon chtěl i v tomto oboru následovat svého děda, o jehož věhlasu se přesvědčoval při svých studijních pobytech v zahraničí.
Shodou okolností až v r. 1918 publikoval svou prvou práci o paleolitu v Předmostí u Přerova a v r. 1924 zahájil svůj prvý výzkum tábořiště lovců mamutů v Dolních Věstonicích. Vynikající výsledky ho přiměly k pokračování výzkumů až do r. 1938, kdy byly násilně přerušeny okupací části jižní Moravy. V letech 1925-1930 prozkoumal jeskyni Pekárnu, kde také získal významné památky paleolitického umění, v letech 1936-1938 provedl revizní výzkum v jeskyni Býčí skále. Koncem 20. let a počátkem 30. let zachránil cenné materiály při těžbě spraší v cihelně v Předmostí a publikoval nálezy z povrchových stanic v Ondraticích a Otaslavicích.
V letech 1945-1946 byl Absolon ještě pověřen vedením výzkumu sprašové stanice v Moravanech nad Váhom (u Piešťan), jehož velmi zajímavé výsledky však již nebyly zveřejněny. Archeologické výzkumy a publikace získaly Karlu Absolonovi vysokou prestiž v odborných kruzích na celém světě.
|
Po úmrtí dvou vynikajících moravských badatelů, Karla Jaroslava Mašky a dr. Martina Kříže, v r. 1916 přešly jejich bohaté sbírky do Moravského zemského muzea a umožnily K. Absolonovi zřídit při geologicko-paleontologickém oddělení nové oddělení pro diluvium, v němž by byly i v budoucnu schraňovány sbírky kamenných industrií i zvířecích kostí z údobí diluvia (pleistocénu v dnešní terminologii).
V rámci Výstavy soudobé kultury v Brně v r. 1928 vytvořil Absolon v provizorním pavilonu výstavu O původu a vývoji člověka, kterou doplnil velmi atraktivní rekonstrukcí mamuta v životní velikosti. Po nečekaném úspěchu této výstavy získal v areálu výstaviště dva zděné pavilony, Brno a Morava, v nichž instaloval trvalou expozici na stejné téma, kde mamut byl doprovázen ještě rekonstrukcí srstnatého nosorožce. Tuto expozici nazval "Anthropos". Po válce byla však zrušena a materiál přestěhován do Moravského zemského muzea. Počátkem 60. let byl zásluhou prof. RNDr. Jana Jelínka, DrSc., v pisáreckém parku vybudován nový pavilon stejného jména, v němž je vybudována moderní expozice, uchovávající tradici a památku prof. dr. Karla Absolona.