LUDVÍK KUNDERA
(22. 3. 1920 Brno)

      Básník, dramatik, esejista, překladatel, činitel mnoha kulturních aktivit.
      Hudební pedagog a klavírista, vynikající interpret Janáčkova díla. PhDr. Ludvík Kundera (1891-1971) byl jeho strýcem, spisovatel Milan Kundera (1929) je jeho bratrancem.
      Studoval v letech 1930-1938 na reálných gymnáziích v Praze a Litoměřicích, od r. 1938 na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, od podzimu 1939 na filozofické fakultě v Brně (obor čeština a němčina). Po uzavření českých vysokých škol se rok a půl v Brně učil drogistou, krátce pracoval jako kreslič inženýrských staveb, pak jako korespondent a mzdový účetní v továrně na nábytek v Rousínově. Na počátku roku 1943 byl totálně nasazen do vojenského skladu ve Špandavě u Berlína. Po přestálé těžké nemoci se směl koncem roku vrátit domů, kde žil v poloilegalitě až do konce války. Po osvobození dokončil v roce 1946 studia a stal se postupně redaktorem tří významných brněnských časopisů: umělecké revue Blok (1946-1949), deníku Rovnost (1950-1952) a literárního měsíčníku Host do domu (1953-1955). Od roku 1976 bydlí v Kunštátě na Moravě.
      Publikovat začal již jako gymnazista ve studentských časopisech. Prvním uveřejněným příspěvkem jsou verše v Mladé kultuře 1938. Za války zveřejňoval své práce v rukopisných a pololegálních, tzv. černých tiscích, např. sb.Roztrhané panenky, 1942 (kvůli cenzuře antedatováno 1937). Po květnu 1945 vydal knihy básní Živly v nás, 1946; Laviny, 1946; Klínopisný lampář, 1948; Záznamy a promluvy, 1961; Letní kniha přání a stížností, 1962; Tolik cejchů, 1966; Fragment, 1967; Hruden, 1985), knihy próz (Konstantina, 1946; Napospas aneb Přísloví pro kočku, 1947; Odjezd, 1967), knihu esejů Německé portréty, 1956, slovník literárních pojmů aj. Pro divadlo napsal dramata Totální kuropění (1961), Nežert (1963, zakázáno, premiéra až 1967), Korzár (1963), Zvědavost (1964), Labyrint světa a lusthaus srdce (1983), libreto k opeře Chameleon (1984), pro televizi zčásti i pod krycími jmény 7 her (Ó rozume, ó lásko, 1974; Vrtkavý král, 1975; Královské řáděí, 1975; Karel Hynek Mácha, 1983; Radosti života, 1984 aj.), pro rozhlas 10 her (Zvědavost, 1964; Večer všech dnů, 1966; Bezpodmínečný horizont, 1968; Malé smutné štronzo, aj.) a pro tato média ještě na 30 adaptací, montáží a pásem. Část těchto prací vyšla i tiskem. Vedle původních děl uveřejnil za více než padesát let literární činnosti v dalších desítkách knih, ve sbornících a časopisech dnes již nepřehlédnutelné množství překladů prací cizích spisovatelů, zejména německé poezie (Arp, Becher, Benn, Brecht, Celan, Huchel, Trakl ad.), německé prózy (Böll, Cibulka, Fühmann, Renn, Seghersová aj.), německé dramatiky (Brecht, Büchner, Weiss ad.), francouzské poezie (Apollinaire, Desnos, Char ad.), slovenské poezie (Krasko, Novomeský) a poezie ruské, bulharské a srbské. Velkou část Kunderovy tvůrčí energie pohlcují jeho rozsáhlé ediční práce, soustřeďující se po celý život jednak k vydání kompletních děl (Dílo Františka Halase, 5 svazků 1968-1983; Spisy Bertolda Brechta, 8 svazků 1959-1989; Oldřich Wenzl, Veškerá poezie, 1982), jednak k obsáhlým antologiím (Haló je tady vichr - vichřice, 1969; Dada, 1983), výbory poezie Heineho, Brechta, Halase aj. a dále vydávání bibliofilií (Svévolné interpretace, 1975; Volná sebrání, 1973-1974; edice Jaro, Léto, Podzim, Zima, 1973-1974 aj). Redigoval nebo spoluredigoval např. almanachy a sborníky A zatímco válka, 1946; Skupina Ra, 1947, publicisticky působil v časopisech a novinách (od Kvartu, Plamene a Světové literatury až po Literární a Lidové noviny a Rovnost). Je také autorem vynikajících literárněvědných a uměnovědných studií. Rozsáhle publikuje i v zahraničí, zejména v německé jazykové oblasti (účast na vydání rozsáhlých antologií české poezie v Německu, spolupráce s německým časopisem Sinn und Form, s rakouským Plan aj.).
      V sedmdesátých letech byla Ludvíku Kunderovi z politických důvodů znemožněna výraznější publikační činnost. Od listopadu 1989 vydal 7 knih básní, svazek memoárů (Řečiště, 1993) a rozhovorů (Zlomky L.K., 1994). V roce 1990 začal přednášet na filozofických fakultách Masarykovy univerzity v Brně a Palackého univerzity v Olomouci, na Janáčkově akademii múzických umění v Brně aj.
      V roce 1990 mu byl udělen čestný doktorát filozofie Masarykovy univerzity v Brně, roku 1993 obdržel rakouskou státní cenu za překlady. Je spoluzakladatelem surrealistické skupiny Ra (1945-1949) a Sdružení Q (1967-1970, obnoveno 1988).