|
Metoděj Jahn
(15. 10. 1865 Krásno - 14. 9. 1942 Hranice na Moravě)
Povídkář, básník a romanopisec, představitel vesnické kritickorealistické
prózy. Svoji tvorbu zaměřil na obraz Valašska z konce 19. a počátku 20. století.
Otec, původně kožešník, byl od 70. let nájemcem hospody, nejdříve v Krásně a později ve Valašském Meziříčí. Zde také Jahn navštěvoval obecnou školu a pak i gymnázium, na kterém maturoval v roce 1886. O rok později složil jako externista zkoušky na učitelském ústavu v Brně a začal učit v Zašové u Valašského Meziříčí. V letech 1901-1919 působil v Komárovicích u Kelče, od roku 1919 byl řídícím učitelem na chlapecké škole v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1925 odešel do výslužby. V šestadvaceti letech se oženil, ale čtyři z jeho sedmi děti velmi záhy zemřely.
V Rožnově pod Radhoštěm, kde žil až do konce života, rozvíjel záslužnou osvětovou činnost, od roku 1912 byl také členem Moravského kola spisovatelů. Je pohřben na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Ve své próze podává Jahn obraz neidylického života valašské vesnice, který často kontrastuje s krásou vykreslené přírody. S realistickou důsledností předkládá vesnické typy a chmurné osudy lidí žijících v zajetí náboženských pověr, sobectví, bídy a zločinnosti. Jahnovy povídky mají platnost dokumentárně - psychologické studie, poskytující portréty lidí rozvrácených marným úsilím po osobním štěstí, pijanů a vrahů, hamižných sedláků a ponížených výměnkářů, jejichž životy jsou vyplněny nejtěžší dřinou a bídou. Mezi díla zabývající se těmito tématy patří soubory Nevzešlo ráno (1898), Údolím života (1902) a Večerní stíny (1908).
V pozdější tvorbě Jahn zmírňuje svůj obžalobný tón a soustřeďuje se především na mravní rovnováhu svých hrdinů, která ho vede až k filozoficko - tvůrčí syntéze v románu Selský práh (1913). V tomto díle, které patří mezi jeho nejvýznamnější, líčí Jahn osudy děvčete z chalupy a selského synka, jimž přísné majetkové rozvrstvení vesnice nedovolí prožít šťastnou lásku a společný osud.
Slabším místem Jahnovy tvorby se zdají být díla s městskou tematikou, kterým chybí znalost prostředí a charakterů. Jahn zde usiloval převážně o vytvoření nadčasové postavy inteligenta. Takové jsou především knihy povídek Kruhy na vodách (1903), Kosatce (1909) a román Duhová vidma (1907).
Jako básník debutoval Jahn pod pseudonymem M. Hanuš již v roce 1883 a inspirací k veršům mu byly opět rodné Beskydy. Jeho poetika je plná ryzích prožitků, které jsou však oslabeny příliš tradičním podáním - Beskydy (1929). Jiným básnickým počinem, ve kterém se projevil jako romantik se sklonem k idyličnosti, je tzv. valašská idyla Lukáš Ruman (1924).
Otec, původně kožešník, byl od 70. let nájemcem hospody, nejdříve v Krásně a později ve Valašském Meziříčí. Zde také Jahn navštěvoval obecnou školu a pak i gymnázium, na kterém maturoval v roce 1886. O rok později složil jako externista zkoušky na učitelském ústavu v Brně a začal učit v Zašové u Valašského Meziříčí. V letech 1901-1919 působil v Komárovicích u Kelče, od roku 1919 byl řídícím učitelem na chlapecké škole v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1925 odešel do výslužby. V šestadvaceti letech se oženil, ale čtyři z jeho sedmi děti velmi záhy zemřely.
V Rožnově pod Radhoštěm, kde žil až do konce života, rozvíjel záslužnou osvětovou činnost, od roku 1912 byl také členem Moravského kola spisovatelů. Je pohřben na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Ve své próze podává Jahn obraz neidylického života valašské vesnice, který často kontrastuje s krásou vykreslené přírody. S realistickou důsledností předkládá vesnické typy a chmurné osudy lidí žijících v zajetí náboženských pověr, sobectví, bídy a zločinnosti. Jahnovy povídky mají platnost dokumentárně - psychologické studie, poskytující portréty lidí rozvrácených marným úsilím po osobním štěstí, pijanů a vrahů, hamižných sedláků a ponížených výměnkářů, jejichž životy jsou vyplněny nejtěžší dřinou a bídou. Mezi díla zabývající se těmito tématy patří soubory Nevzešlo ráno (1898), Údolím života (1902) a Večerní stíny (1908).
V pozdější tvorbě Jahn zmírňuje svůj obžalobný tón a soustřeďuje se především na mravní rovnováhu svých hrdinů, která ho vede až k filozoficko - tvůrčí syntéze v románu Selský práh (1913). V tomto díle, které patří mezi jeho nejvýznamnější, líčí Jahn osudy děvčete z chalupy a selského synka, jimž přísné majetkové rozvrstvení vesnice nedovolí prožít šťastnou lásku a společný osud.
Slabším místem Jahnovy tvorby se zdají být díla s městskou tematikou, kterým chybí znalost prostředí a charakterů. Jahn zde usiloval převážně o vytvoření nadčasové postavy inteligenta. Takové jsou především knihy povídek Kruhy na vodách (1903), Kosatce (1909) a román Duhová vidma (1907).
Jako básník debutoval Jahn pod pseudonymem M. Hanuš již v roce 1883 a inspirací k veršům mu byly opět rodné Beskydy. Jeho poetika je plná ryzích prožitků, které jsou však oslabeny příliš tradičním podáním - Beskydy (1929). Jiným básnickým počinem, ve kterém se projevil jako romantik se sklonem k idyličnosti, je tzv. valašská idyla Lukáš Ruman (1924).
Použitá literatura:
dv: Metoděj Jahn, in: Lexikon české literatury, díl 2, Academia, Praha 2000, s. 435-436.
jn: Metoděj Jahn, in: Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel, Praha 1964, s. 188.
Z materiálu uloženého v oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea
- Portrét Metoděje Jahna s podpisem, nedatováno. (foto)
- Metoděj Jahn: Starý pluk, rukopis básně psaný perem, nedatováno. (foto)
- Rukopis básně Metoděje Jahna V metelici (Památce své báby), nedatováno. (foto)
- Metoděj Jahn: Roj; ukázka z rukopisu básně napsané valašským nářečím, nedatováno. (foto)
- Poděkování za přání k narozeninám ozdobené portrétní kresbou autora od Františka Horečky ze 14. 10. 1940. (foto)
- Rukopis básně Metoděje Jahna Pozdě, nedatováno. (foto)
- Metoděj Jahn - ukázka z rukopisu prózy Ostýchavost, nedatováno. (foto)
- Obálka knihy Jarní píseň od Metoděje Jahna, Nakladatelství Josef Lukasík, Moravská Ostrava-Praha 1941, ilustrace akademický malíř A. Strnadel. (foto)
- Smuteční oznámení o úmrtí spisovatele Metoděje Jahna ze dne 15. 9. 1242. (foto)
Poslední změna: