|
ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVÉ
V české literatuře vynikly v období na přelomu 19. a 20. století dvě osobnosti spjaté s literárním životem města Brna a jeho okolí - Alois a Vilém Mrštíkové.
Alois Mrštík
*14. 10. 1861 Jimramov
†24. 2. 1925 Brno
Prozaik a dramatik, autor žánrových obrázků a rozsáhlé kroniky, zaznamenávající
realistickou metodou sociální a etické konflikty, lidové tradice a svébytné kořeny
života moravského venkova, autor cestopisných a memoárových črt, publicista.
Vilém Mrštík
*14. 5. 1863 Jimramov
†2. 3. 1912 Diváky
Prozaik, autor impresionisticky laděných románů, lyrických obrázků z přírody, cestopisných črt a realistických povídek, spolutvůrce českého realistického dramatu, publicista, esejista, jeden z představitelů kritické generace 90.let, jenž prosazoval ruské realisty a dílo Emila Zoly, překladatel hlavně z ruštiny.
(Lexikon české literatury 3/I, s. 344 a 348)
Narodili se v Jimramově na Českomoravské vrchovině, pocházeli ze čtyř sourozenců. Bratr František, lékárník, žil v letech 1865 - 1909, bratr Norbert, překladatel z ruštiny a polštiny a fejetonista, v letech 1867 - 1905. Jejich otec byl obuvník a matka švadlena. V roce 1869 se rodina přestěhovala do Ostrovačic u Brna. Zdejší krásná příroda zapůsobila zejména na Viléma, později sem umístil děj svého románu Pohádka máje. V r. 1874 se rodina opět stěhovala, tentokráte do Brna. Alois a Vilém zde studovali - Alois učitelský ústav a Vilém gymnázium. Po ukončení studia Alois působil jako zatímní učitel v Lískovci u Brna, v Rakvicích u Břeclavi, jako podučitel v Hrušovanech u Brna a v Těšanech. R. 1889 byl jmenován správcem školy v obci Diváky u Hustopečí, kde zůstal až do své smrti.
Vilém dokončil středoškolská studia v Praze na malostranském gymnáziu.Viléma kromě literatury přitahovalo též malířství a původně měl v úmyslu studovat po maturitě malířskou akademii v Praze. Z nedostatku finančních prostředků se musel tohoto záměru vzdát a začal studovat práva. Po roce však studia zanechal a poté se již plně věnoval literatuře. Rodiče, žijící od r. 1884 též v Praze, se r.1889 odstěhovali za Aloisem do Divák a v r. 1892 je sem následoval i Vilém. Díky aktivitě obou bratrů se Diváky staly jedním z center moravské kultury. R. 1893 tu oba bratři založili knihovnu a v následujících letech sem zajížděli četní moravští i čeští umělci (Karel Elgart Sokol, Václav Hladík, Leoš Janáček, Alois Kalvoda, Jaroslav Kvapil aj.). Přátelské styky udržovali též s Jožou Úprkou, Josefem Merhautem, Františkem Pečinkou.
Z Divák Vilém Mrštík (na rozdíl od Aloise) často odjížděl, nejčastěji do Prahy. V roce 1896 podnikl cestu do Ruska. Již v době svých studií v Praze si oblíbil francouzský naturalismus, zejména Emila Zolu, a ruskou realistickou literaturu, zvláště Dostojevského a Tolstého. Naturalismus a ruskou literaturu (z níž také překládal) propagoval ve svých kritických statích. Další jeho aktivitou byla obrana pražských historických památek před bezohledným bouráním. Řada článků v časopise Rozhledy a bojovná brožura Bestia triumphans (1900) je obžalobou nekulturnosti pražského magistrátu. Přispíval především do časopisů Rozhledy, Světozor (zde 1892 Pohádka máje), Ruch, Lumír, Česká Thálie, Zlatá Praha, Hlas národa, Literární listy, Národní listy, Pozor, Česká revue, Moravskoslezská revue. V letech 1907 až 1910 s bratrem Aloisem Moravskoslezskou revui redigoval. Beletristická tvorba Viléma Mrštíka oscilovala mezi impresionismem a realismem. Část jeho díla vznikla ve spolupráci s bratrem Aloisem, v ní Vilém představoval živel aktivnější, kreativnější, poetičtější a náladovější. V.M. debutoval v r. 1883 prózou, básní a zlomkem veršované tragédie v almanachu omladiny Zora. Nejvýznamnější částí jeho prozaického díla jsou romány z počátku devadesátých let, Pohádka máje (1891- 92 vycházela první a podnětnější verze ve Světozoru, druhá verze vyšla knižně v r. 1897) a Santa Lucia (1893), oba silně autobiografické. V románě Santa Lucia (1893) zobrazuje osudy chudého moravského studenta Jiřího Jordána, který přichází do Prahy s velkými ideály, ale zrazen, bez pomoci a zbaven iluzí zde umírá bídou.
Radostný vztah k životu prostupuje jeho román Pohádka máje (1897), příběh mladé studentské lásky, kde Mrštík ukázal, jak pobyt v krásné přírodě mění člověka. Je to oslava zdravého života a radosti z přírody, lokalizovaná do brněnského okolí. Dějiště (ostrovačická myslivna a okolní lesy) se dnes nazývá na Mrštíkovu paměť Pohádka máje. Kniha působí svým lyrismem a impresionistickou oslavou krásné moravské přírody.
Svěžest si dodnes zachovaly jeho přírodní črty a obrázky s bohatými impresionistickými záznamy nálad, barev a dojmů (Obrázky, Kniha cest). Od poloviny 90. let Vilém Mrštík pracoval na rozsáhlém románu Zumři, který vycházel po částech časopisecky. Román zůstal nedokončen, knižní podobu po autorově smrti připravil Karel Elgart Sokol, který načrtl i dokončení románu podle Mrštíkových skic a vyprávění.
Alois Mrštík vstoupil do literatury prózami uveřejňovanými ve Vesně a Národních novinách. Přispíval do Moravské orlice, Zlaté Prahy, Lumíru, Světozoru, Národních listů, Máje aj. V letech 1907 až 1910 redigoval (s bratrem Vilémem) Moravskoslezskou revui. Vrcholem jeho slovesné tvorby je románová kronika Rok na vsi (1903-4). Je to široce založený obraz života na vsi na rozhraní Slovácka a Hané. Alois Mrštík v tomto svém díle přinesl nové prvky do zobrazování venkova. Vykreslil zde život na moravské vesnici v rámci církevního roku (tj. od podzimu do podzimu) se všemi jeho zvyky, radostmi i strastmi. Spíše než celkovou koncepcí působí dílo přesvědčivými detaily, plastickou kresbou postav, spádným, dobře odposlouchaným dialogem a přesností záběru venkovského života. A. Mrštík má vytříbený smysl pro svéráz venkova, s lítostí pozoruje, jak se venkovský život rozkládá pod vlivem města. V definitivní úpravě byl Rok na vsi prohlášen za společné dílo s bratrem Vilémem. Vilém, jehož silou bylo zejména impresionistické líčení přírody, je patrně autorem přírodních lyrických popisů v románě.
Společnou prací obou bratří je drama Maryša (1894), které rozhodujícím způsobem zasáhlo do vývoje českého dramatu - je vrcholem realistické dramatiky 19.století. Stavba hry je prostá a logická, postavy jsou vytvářeny s velkým charakterizačním uměním. Je to syrové drama dívky provdané proti své vůli za bohatého vdovce, jejíž neštěstí ústí v revoltující akt, vraždu manžela. Hra vyniká psychologickou hloubkou, opírá se o funkční detail, o civilní výraz, využití dialektu i lidové písně a pronikavě osvětluje některé rysy dobového života na moravské vesnici, zejména její neosobní společenský a životní řád poznamenávající a deformující chování člověka. Vznikla z podnětu, který Alois původně zamýšlel zpracovat románově, rozhodující podíl na konečné podobě měl zřejmě Vilém. Stala se součástí klasického repertoáru českého divadla, byla uváděna i v cizině.
Literatura:
lm : Alois Mrštík, Vilém Mrštík, in : Lexikon české literatury, díl 3/I (M-O), Praha 2000, s. 344 - 354. šv : Alois Mrštík, Vilém Mrštík, in : Slovník českých spisovatelů, Praha 1964, s. 328 - 330. Justl, Vladimír : Bratři Mrštíkové, Praha 1963.
Z materiálu uloženého v oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně
Vilém Mrštík
*14. 5. 1863 Jimramov
†2. 3. 1912 Diváky
Prozaik, autor impresionisticky laděných románů, lyrických obrázků z přírody, cestopisných črt a realistických povídek, spolutvůrce českého realistického dramatu, publicista, esejista, jeden z představitelů kritické generace 90.let, jenž prosazoval ruské realisty a dílo Emila Zoly, překladatel hlavně z ruštiny.
(Lexikon české literatury 3/I, s. 344 a 348)
Narodili se v Jimramově na Českomoravské vrchovině, pocházeli ze čtyř sourozenců. Bratr František, lékárník, žil v letech 1865 - 1909, bratr Norbert, překladatel z ruštiny a polštiny a fejetonista, v letech 1867 - 1905. Jejich otec byl obuvník a matka švadlena. V roce 1869 se rodina přestěhovala do Ostrovačic u Brna. Zdejší krásná příroda zapůsobila zejména na Viléma, později sem umístil děj svého románu Pohádka máje. V r. 1874 se rodina opět stěhovala, tentokráte do Brna. Alois a Vilém zde studovali - Alois učitelský ústav a Vilém gymnázium. Po ukončení studia Alois působil jako zatímní učitel v Lískovci u Brna, v Rakvicích u Břeclavi, jako podučitel v Hrušovanech u Brna a v Těšanech. R. 1889 byl jmenován správcem školy v obci Diváky u Hustopečí, kde zůstal až do své smrti.
Vilém dokončil středoškolská studia v Praze na malostranském gymnáziu.Viléma kromě literatury přitahovalo též malířství a původně měl v úmyslu studovat po maturitě malířskou akademii v Praze. Z nedostatku finančních prostředků se musel tohoto záměru vzdát a začal studovat práva. Po roce však studia zanechal a poté se již plně věnoval literatuře. Rodiče, žijící od r. 1884 též v Praze, se r.1889 odstěhovali za Aloisem do Divák a v r. 1892 je sem následoval i Vilém. Díky aktivitě obou bratrů se Diváky staly jedním z center moravské kultury. R. 1893 tu oba bratři založili knihovnu a v následujících letech sem zajížděli četní moravští i čeští umělci (Karel Elgart Sokol, Václav Hladík, Leoš Janáček, Alois Kalvoda, Jaroslav Kvapil aj.). Přátelské styky udržovali též s Jožou Úprkou, Josefem Merhautem, Františkem Pečinkou.
Z Divák Vilém Mrštík (na rozdíl od Aloise) často odjížděl, nejčastěji do Prahy. V roce 1896 podnikl cestu do Ruska. Již v době svých studií v Praze si oblíbil francouzský naturalismus, zejména Emila Zolu, a ruskou realistickou literaturu, zvláště Dostojevského a Tolstého. Naturalismus a ruskou literaturu (z níž také překládal) propagoval ve svých kritických statích. Další jeho aktivitou byla obrana pražských historických památek před bezohledným bouráním. Řada článků v časopise Rozhledy a bojovná brožura Bestia triumphans (1900) je obžalobou nekulturnosti pražského magistrátu. Přispíval především do časopisů Rozhledy, Světozor (zde 1892 Pohádka máje), Ruch, Lumír, Česká Thálie, Zlatá Praha, Hlas národa, Literární listy, Národní listy, Pozor, Česká revue, Moravskoslezská revue. V letech 1907 až 1910 s bratrem Aloisem Moravskoslezskou revui redigoval. Beletristická tvorba Viléma Mrštíka oscilovala mezi impresionismem a realismem. Část jeho díla vznikla ve spolupráci s bratrem Aloisem, v ní Vilém představoval živel aktivnější, kreativnější, poetičtější a náladovější. V.M. debutoval v r. 1883 prózou, básní a zlomkem veršované tragédie v almanachu omladiny Zora. Nejvýznamnější částí jeho prozaického díla jsou romány z počátku devadesátých let, Pohádka máje (1891- 92 vycházela první a podnětnější verze ve Světozoru, druhá verze vyšla knižně v r. 1897) a Santa Lucia (1893), oba silně autobiografické. V románě Santa Lucia (1893) zobrazuje osudy chudého moravského studenta Jiřího Jordána, který přichází do Prahy s velkými ideály, ale zrazen, bez pomoci a zbaven iluzí zde umírá bídou.
Radostný vztah k životu prostupuje jeho román Pohádka máje (1897), příběh mladé studentské lásky, kde Mrštík ukázal, jak pobyt v krásné přírodě mění člověka. Je to oslava zdravého života a radosti z přírody, lokalizovaná do brněnského okolí. Dějiště (ostrovačická myslivna a okolní lesy) se dnes nazývá na Mrštíkovu paměť Pohádka máje. Kniha působí svým lyrismem a impresionistickou oslavou krásné moravské přírody.
Svěžest si dodnes zachovaly jeho přírodní črty a obrázky s bohatými impresionistickými záznamy nálad, barev a dojmů (Obrázky, Kniha cest). Od poloviny 90. let Vilém Mrštík pracoval na rozsáhlém románu Zumři, který vycházel po částech časopisecky. Román zůstal nedokončen, knižní podobu po autorově smrti připravil Karel Elgart Sokol, který načrtl i dokončení románu podle Mrštíkových skic a vyprávění.
Alois Mrštík vstoupil do literatury prózami uveřejňovanými ve Vesně a Národních novinách. Přispíval do Moravské orlice, Zlaté Prahy, Lumíru, Světozoru, Národních listů, Máje aj. V letech 1907 až 1910 redigoval (s bratrem Vilémem) Moravskoslezskou revui. Vrcholem jeho slovesné tvorby je románová kronika Rok na vsi (1903-4). Je to široce založený obraz života na vsi na rozhraní Slovácka a Hané. Alois Mrštík v tomto svém díle přinesl nové prvky do zobrazování venkova. Vykreslil zde život na moravské vesnici v rámci církevního roku (tj. od podzimu do podzimu) se všemi jeho zvyky, radostmi i strastmi. Spíše než celkovou koncepcí působí dílo přesvědčivými detaily, plastickou kresbou postav, spádným, dobře odposlouchaným dialogem a přesností záběru venkovského života. A. Mrštík má vytříbený smysl pro svéráz venkova, s lítostí pozoruje, jak se venkovský život rozkládá pod vlivem města. V definitivní úpravě byl Rok na vsi prohlášen za společné dílo s bratrem Vilémem. Vilém, jehož silou bylo zejména impresionistické líčení přírody, je patrně autorem přírodních lyrických popisů v románě.
Společnou prací obou bratří je drama Maryša (1894), které rozhodujícím způsobem zasáhlo do vývoje českého dramatu - je vrcholem realistické dramatiky 19.století. Stavba hry je prostá a logická, postavy jsou vytvářeny s velkým charakterizačním uměním. Je to syrové drama dívky provdané proti své vůli za bohatého vdovce, jejíž neštěstí ústí v revoltující akt, vraždu manžela. Hra vyniká psychologickou hloubkou, opírá se o funkční detail, o civilní výraz, využití dialektu i lidové písně a pronikavě osvětluje některé rysy dobového života na moravské vesnici, zejména její neosobní společenský a životní řád poznamenávající a deformující chování člověka. Vznikla z podnětu, který Alois původně zamýšlel zpracovat románově, rozhodující podíl na konečné podobě měl zřejmě Vilém. Stala se součástí klasického repertoáru českého divadla, byla uváděna i v cizině.
Literatura:
lm : Alois Mrštík, Vilém Mrštík, in : Lexikon české literatury, díl 3/I (M-O), Praha 2000, s. 344 - 354. šv : Alois Mrštík, Vilém Mrštík, in : Slovník českých spisovatelů, Praha 1964, s. 328 - 330. Justl, Vladimír : Bratři Mrštíkové, Praha 1963.
Z materiálu uloženého v oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně
- Mrštíkové - společná rodinná fotografie z roku 1886. Otec František a matka Františka (roz. Elisová) sedící, za nimi stojí synové : zleva - Alois, František, Vilém, Norbert. (foto)
- Alois Mrštík v r. 1880, Marie Mrštíková (roz.Bezděková), manželka Aloise Mrštíka - zde oba devatenáctiletí. (foto)
- Karel Mrštík, syn Aloise a Marie, v r. 1913, v rohateckém kroji. (foto)
- Alois Mrštík v r. 1910. Vilém Mrštík v r. 1910. (foto)
- Alois Mrštík ve své pracovně v Divákách, foto z období po r. 1912. (foto)
- Alois Mrštík v r. 1922, sedící u pracovního stolu. (foto)
- Oslava šedesátin Joži Úprky v Hroznové Lhotě r. 1921. Zleva : Alois Mrštík (s fajfkou), Otakar Bystřina, František Ondrúšek, Joža Úprka (s bílou čepičkou). (foto)
- Alois Mrštík, Rok na vsi, Kronika moravské dědiny, sv. III. (leden), IV. (únor) a VII. (květen). Kresby Mikoláš Aleš, vydalo nakladatelské družstvo Máje, Praha, III. a IV. sv. bez data vydání, sv. VII. z roku 1904. (foto)
- Fotografie titulního listu 1. vydání Mrštíkovy Pohádky máje v roce 1897 (nakladatel J. Otto Praha), návrh titulního listu vytvořila Zdenka Braunerová, malířka, která se koncem 19. století podílela na obnově české knižní grafiky. (foto)
- Vilém Mrštík, Pohádka máje, 2. vydání z roku 1900 (nakladatel J. Otto Praha). Knihu upravila malířka Zdenka Braunerová, která se koncem 19. století podílela na obnově české knižní grafiky. (foto)
- Inspirace k románu Pohádka máje : Podkomorská myslivna u Ostrovačic, bydliště románové Helenky. (foto)
- Pomník Emilie Dočkalové - Topinkové, jedné z několika dívek, které byly předlohou k této postavě. (foto) (Fotografie z roku 1965).
- Pomník Helenky u Podkomorské myslivny, dílo akademického sochaře Emila Hlavici. (Fotografie z r. 1965). (foto)
- Dokumentace vzniku literárního díla. V oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea je uložen soubor rukopisných náčrtů a pracovních verzí dramatu Maryša, celkem 230 listů rukopisu. Jako dokumentaci vzniku uměleckého díla uvádíme některé stránky rukopisu v porovnání s textem knižní podoby.
- Hra vyšla poprvé roku 1894 a ve stejném roce se konala její premiéra v pražském Národním divadle. Na str. 7,8 v knižním vydání čteme osoby a obsazení premiéry : dodnes jsou známa jména Jindřich Mošna (sedlák Lízal), Hana Benoniová (Maryša) nebo Eduard Vojan (Francek). (foto)
- Dopis paní Marie Turkové, předlohy pro postavu Maryši. Pisatelka v roce 1935 žádala
presidenta republiky T.G. Masaryka o finanční úlevy, protože stáří (70 let) jí bránilo
obdělávat pole. Dopis psala jiná osoba, M. Turková se pouze podepsala. (foto)
Poslední změna: