|
Z HISTORIE OBCE A ZÁMKU BUDIŠOV
Městečko Budišov leží přibližně
uprostřed mezi městy Třebíč, Velké Meziříčí a Náměšť nad Oslavou, na rozvodí
řek Oslavy a Jihlavky. Jeho dominantami jsou zámek s přilehlými hospodářskými
budovami a kostel s otáčivou korouhví na renesanční věži. Na vrchu Věterák
(493 m) nad zámeckým parkem lze spatřit zbytky bývalého kamenného větrného
mlýna holandského typu.
Soustavu tří rybníků v zámeckém parku doplňují rybníky v lese pod Věterákem, u Kundelova a větší Pyšelák jihovýchodně od obce. V okolí Budišova převládají jehličnaté lesy s převahou smrků a borovic, z listnatých stromů zde roste převážně dub, bříza, javor lípa a jeřáb. Typickými horninami jsou žula a rula, z nichž jsou také skupiny balvanů podobných bludným na ostrůvcích charakteristických pro okolní zvlněnou krajinu.
Nejstarší osídlení Budišova je nutno hledat na místě dnešního kostela a hřbitova. Zde stávala začátkem 12. století ves Dobrutovice, darovaná roku 1104 nově založenému třebíčskému benediktinskému klášteru. Vzhledem k tomu, že nejstarší - románská - část budišovského kostela je z 12. století, lze usuzovat, že v této době existoval už také Budišov.
Ve 12. a 13. století patřil Budišov pánům z Lomnice. Poslední z nich (Budiš) se účastnil v roce 1410 i slavné bitvy u Grunvaldu. Poněvadž zemřel bez potomků, panství podědil Dobeš z Meziříčí a po něm Beneš Černohorský z Boskovic. Jeho tři synové přenechali tvrz Budišov roku 1476 Petru Mrakešovi z Noskova. Páni z Noskova seděli na Budišově do roku 1561. Na žádost Petra z Noskova povýšil 14. 9. 1538 Ferdinand I. ves Budišov na městečko, v roce 1540 vznikla pak budišovská pečeť.
V letech 1573-1644 drželi Budišov Berkové z Dubé, Lipého a na Meziříčí. Poněvadž poslední z rodu Matyáš Ferdinand Berka zemřel bez potomků, zdědila vše jeho matka, rozená hraběnka Fürstenberková, a po ní její synové. Po dlouhotrvajících soudních sporech však byli nuceni své dědictví přenechat Rosalii, hraběnce Kinské, rozené Berkové z Dubé, po níž zdědil budišovské panství její nevlastní bratr Václav Albrecht z Vrbna-Bruntálu. Ten roku 1715 prodal statky Marii Anně hraběnce z Paarů, rozené z Valdštejna. Zásluhou Paarů došlo k výraznému hospodářskému i kulturnímu povznesení panství. Jan Václav Paar však vyměnil roku 1766 panství Budišov-Tasov za Kardašovu Řečici s baronem Jungwirthem, a tak došlo opět k změně vlastníka. Poručníci jeho tří dcer pak roku 1794 prodali dědictví po otci Joachymu rytíři Stettenhofenovi, císařskému guberniálnímu radovi. Za zmínku stojí, že jeho dceru Marii Amalii si roku 1793 vzal za manželku neapolský šlechtic Vincenc Baratta-Dragono, budišovský statek tak měli dědit jejich synové. Starší však předčasně zemřel, takže majetek spravovala Marie Amalie, která se podruhé provdala za Václava Pöttinga-Persinga. Správu majetku předala svému druhému synovi Karlu Pöttingovi, jenž byl roku 1873 povýšen do šlechtického stavu. Karlův syn Norbert zemřel bez potomků, a tak jako nový majitel panství nastoupil nejbližší příbuzný, JUDr. Richard svobodný pán Baratta-Dragono, který je spravoval až do roku 1945.
Po té připadl budišovský zámek státu. Krátký čas zde sídlila škola, později byly zámecké prostory využívány jako byty a sklad textilu. V roce 1974 převzalo zámek do správy Moravské zemské (tehdy jen Moravské) muzeum a vybudovalo zde depozitáře přírodovědných oddělení. Kromě sbírek botanických a antropologických je zde uložena velká část sbírkového fondu zoologického oddělení.
Zámek stojí na severovýchodním okraji Budišova. Na jeho místě stála původně vodní tvrz ze 13. století, zajišťovaná vodním příkopem a dvěma rybíky, dnes vysušenými. Důležitou součástí tvrze byla obytná věž, později víceposchoďová budova palácového typu. V renesanční zámek tvrz přestavěl v 70. letech 16. století Václav Berka z Dubé. Vznikla bloková stavba uzavřeného půdorysu s pravoúhlým nádvořím vyzdobeným arkádami. Dnešní podobu dala zámku výrazná přestavba v honosné barokní sídlo za hrabat Paarů ve 20. letech 18. století. Charakterizuje ji podstřešní patro, portál a kamenný most s barokní výzdobou doplněnou velkými okrasnými vázami s klasicistním dekorem. V předzámčí byly postaveny hospodářské budovy. Interiér zámku, podobně jako sallu terrenu, zdobily ornamentální malby podle čínských vzorů s pozlacenými výplněmi a štukami (dle návrhů A. J. Prennera). Výzdobu zámecké kaple provedli Fr. H. Füger, J. P. Brandl a V. V. Reiner, malby ve dvou freskových místnostech ve II. patře H. M. Quell. Hlavní postavy triptychu s mytologickým námětem Neptunových námluv od A. J. Prennera představují členové rodiny Paarů.
Ve 20. letech 18. století byl kolem zámku zřízen park se čtyřmi rybníky, který byl zčásti upraven ve francouzském stylu. Z jeho bohaté sochařské výzdoby, jejímiž autory byli J. R. Donner, A. Jelínek, L. Matielli a F. G. Skalický, zbylo do dneška jen torzo (sfingy u schodiště k poslednímu rybníku, socha Atlase). V letech 1776-1781 proběhla další úprava zámku, zejména jeho interiérů.
Zajímavou historickou památkou Budišova je také kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Gotharda, o němž je dochována první písemná zpráva z roku 1414. Na hřbitově, který kostel obklopuje, jsou umístěny hrobky s pomníky majitelů panství Pötting-Persingů a Barattů-Dragono, na zdi epitafy rodiny Jungwirthovy a Stettenhofenovy.
Soustavu tří rybníků v zámeckém parku doplňují rybníky v lese pod Věterákem, u Kundelova a větší Pyšelák jihovýchodně od obce. V okolí Budišova převládají jehličnaté lesy s převahou smrků a borovic, z listnatých stromů zde roste převážně dub, bříza, javor lípa a jeřáb. Typickými horninami jsou žula a rula, z nichž jsou také skupiny balvanů podobných bludným na ostrůvcích charakteristických pro okolní zvlněnou krajinu.
Nejstarší osídlení Budišova je nutno hledat na místě dnešního kostela a hřbitova. Zde stávala začátkem 12. století ves Dobrutovice, darovaná roku 1104 nově založenému třebíčskému benediktinskému klášteru. Vzhledem k tomu, že nejstarší - románská - část budišovského kostela je z 12. století, lze usuzovat, že v této době existoval už také Budišov.
Ve 12. a 13. století patřil Budišov pánům z Lomnice. Poslední z nich (Budiš) se účastnil v roce 1410 i slavné bitvy u Grunvaldu. Poněvadž zemřel bez potomků, panství podědil Dobeš z Meziříčí a po něm Beneš Černohorský z Boskovic. Jeho tři synové přenechali tvrz Budišov roku 1476 Petru Mrakešovi z Noskova. Páni z Noskova seděli na Budišově do roku 1561. Na žádost Petra z Noskova povýšil 14. 9. 1538 Ferdinand I. ves Budišov na městečko, v roce 1540 vznikla pak budišovská pečeť.
V letech 1573-1644 drželi Budišov Berkové z Dubé, Lipého a na Meziříčí. Poněvadž poslední z rodu Matyáš Ferdinand Berka zemřel bez potomků, zdědila vše jeho matka, rozená hraběnka Fürstenberková, a po ní její synové. Po dlouhotrvajících soudních sporech však byli nuceni své dědictví přenechat Rosalii, hraběnce Kinské, rozené Berkové z Dubé, po níž zdědil budišovské panství její nevlastní bratr Václav Albrecht z Vrbna-Bruntálu. Ten roku 1715 prodal statky Marii Anně hraběnce z Paarů, rozené z Valdštejna. Zásluhou Paarů došlo k výraznému hospodářskému i kulturnímu povznesení panství. Jan Václav Paar však vyměnil roku 1766 panství Budišov-Tasov za Kardašovu Řečici s baronem Jungwirthem, a tak došlo opět k změně vlastníka. Poručníci jeho tří dcer pak roku 1794 prodali dědictví po otci Joachymu rytíři Stettenhofenovi, císařskému guberniálnímu radovi. Za zmínku stojí, že jeho dceru Marii Amalii si roku 1793 vzal za manželku neapolský šlechtic Vincenc Baratta-Dragono, budišovský statek tak měli dědit jejich synové. Starší však předčasně zemřel, takže majetek spravovala Marie Amalie, která se podruhé provdala za Václava Pöttinga-Persinga. Správu majetku předala svému druhému synovi Karlu Pöttingovi, jenž byl roku 1873 povýšen do šlechtického stavu. Karlův syn Norbert zemřel bez potomků, a tak jako nový majitel panství nastoupil nejbližší příbuzný, JUDr. Richard svobodný pán Baratta-Dragono, který je spravoval až do roku 1945.
Po té připadl budišovský zámek státu. Krátký čas zde sídlila škola, později byly zámecké prostory využívány jako byty a sklad textilu. V roce 1974 převzalo zámek do správy Moravské zemské (tehdy jen Moravské) muzeum a vybudovalo zde depozitáře přírodovědných oddělení. Kromě sbírek botanických a antropologických je zde uložena velká část sbírkového fondu zoologického oddělení.
Zámek stojí na severovýchodním okraji Budišova. Na jeho místě stála původně vodní tvrz ze 13. století, zajišťovaná vodním příkopem a dvěma rybíky, dnes vysušenými. Důležitou součástí tvrze byla obytná věž, později víceposchoďová budova palácového typu. V renesanční zámek tvrz přestavěl v 70. letech 16. století Václav Berka z Dubé. Vznikla bloková stavba uzavřeného půdorysu s pravoúhlým nádvořím vyzdobeným arkádami. Dnešní podobu dala zámku výrazná přestavba v honosné barokní sídlo za hrabat Paarů ve 20. letech 18. století. Charakterizuje ji podstřešní patro, portál a kamenný most s barokní výzdobou doplněnou velkými okrasnými vázami s klasicistním dekorem. V předzámčí byly postaveny hospodářské budovy. Interiér zámku, podobně jako sallu terrenu, zdobily ornamentální malby podle čínských vzorů s pozlacenými výplněmi a štukami (dle návrhů A. J. Prennera). Výzdobu zámecké kaple provedli Fr. H. Füger, J. P. Brandl a V. V. Reiner, malby ve dvou freskových místnostech ve II. patře H. M. Quell. Hlavní postavy triptychu s mytologickým námětem Neptunových námluv od A. J. Prennera představují členové rodiny Paarů.
Ve 20. letech 18. století byl kolem zámku zřízen park se čtyřmi rybníky, který byl zčásti upraven ve francouzském stylu. Z jeho bohaté sochařské výzdoby, jejímiž autory byli J. R. Donner, A. Jelínek, L. Matielli a F. G. Skalický, zbylo do dneška jen torzo (sfingy u schodiště k poslednímu rybníku, socha Atlase). V letech 1776-1781 proběhla další úprava zámku, zejména jeho interiérů.
Zajímavou historickou památkou Budišova je také kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Gotharda, o němž je dochována první písemná zpráva z roku 1414. Na hřbitově, který kostel obklopuje, jsou umístěny hrobky s pomníky majitelů panství Pötting-Persingů a Barattů-Dragono, na zdi epitafy rodiny Jungwirthovy a Stettenhofenovy.
Poslední změna: