|
Z HISTORIE JEVIŠOVIC A STARÉHO ZÁMKU
Město Jevišovice leží v klidové rekreační oblasti
na jižním okraji moravské části Českomoravské vrchoviny, 16 km severozápadně
od Znojma.
První zmínka o něm pochází z roku 1289, kdy se připomíná jako majitel Jevišovic Boček z Kunštátu. Tomuto rodu pak patřily po více než tři století. Dominantu obce tvoří bývalé panské sídlo, zvané Starý zámek, rozložené na dlouhém, skalnatém ostrohu na pravém břehu Jevišovky, které ovšem vstupuje do historie až koncem poloviny 15. století. Tehdy nahradilo původní hrad, zbudovaný pravděpodobně v 80. letech 13. století již zmíněným Bočkem na protilehlé straně řeky. Na počátku 15. století vlastnil Jevišovice známý bouřlivák a loupeživý rytíř Hynek z Kunštátu a Jevišovic zvaný „Suchý čert“, zarytý odpůrce císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského, před nimž uhájil v roce 1404 královské město Znojmo.
Počátkem 20. let 15. století se Jevišovice staly jednou z bašt husitství na jihozápadní Moravě. V říjnu 1421 se postavily na odpor vojskům Albrechta Rakouského a kapitulovaly až tehdy, když nedostaly slíbenou pomoc. Hrad, jejž vlastnil přední stoupenec husitství na Moravě Sezema z Kunštátu, byl pak dobyt a rozbořen. Události tohoto období připomíná novodobý památník ve tvaru kalicha stojící na vrchu Žalově.
Pod skalnatými útesy se zbytky původního hradního jádra odkryli ještě před první světovou válkou Jaroslav Palliardi a František Vildomec výšinné sídliště, které svou stratigrafií umožnilo chronologicky utřídit zemědělské kultury moravského eneolitu (odtud pochází termín „jevišovická kultura“). Přesto, že se z dřívějšího hradu dochovaly jen nepatrné zbytky zdí, poměrně rozsáhlý areál svědčí o mohutnosti opevněného sídla.
Nový hrad, vystavěný na místě dnešního Starého zámku, se stal organickým prvkem středověkého města a jeho opevnění. Jeho stavební úpravy zřejmě proběhly až v druhé polovině 15. století a nelze vyloučit, že k nim došlo až na počátku 16. století. Gotickou podobu pak ztratil objekt na konci 16. století. Tehdejší přestavba jej přeměnila v renesanční zámek s čestným dvorem a arkádami. Ten značně utrpěl za třicetileté války, byl však péčí nového vlastníka (od roku 1649) Francouze a hugenota Ludvíka Raduita de Souches, organizátora obrany Brna proti Švédům v roce 1645, opraven. K definitivnímu dokončení barokní přestavby zámku došlo roku 1686. K původní dvoupatrové stavbě s ústřední hranolovou věží přibyla dvě jednopatrová křídla, byla obnovena pobořená zámecká kaple a dvůr uzavřela přízemní terasa. Tato podoba Starého zámku zůstala v podstatě zachována až do současnosti. Existenci někdejšího hradu lze dnes už pouze tušit, tak téměř dokonale zmizel v přestavbách.
V držení šlechtického sídla se od poloviny 18. století vystřídalo několik majitelů, od roku 1743 jej vlastnili hrabata Ugartové, v roce 1898 koupil panství vídeňský bankéř Robert svobodný pán Biedermann z Turony, za něhož také byla dokončena přestavba původně loveckého zámečku na okraji obce v pohodlnou rezidenci v novogotickém stylu. Tento Nový zámek, stojící v anglickém parku se zachovalými vzácnými dřevinami a sochami z řecké a římské mytologie, však není přístupný veřejnosti, neboť je v něm v současnosti domov důchodců.
Od přelomu 19. a 20. století tak přestalo panstvo Starý zámek obývat, a protože v následujících letech sloužil výhradně hospodářským účelům, neprodělal dlouhodobě žádné stavební úpravy. Od roku 1916 vlastnil jevišovický velkostatek Vilém rytíř Offenheim z Pontexina, jehož potomci jej roku 1939 prodali hraběti Larisch-Mönichovi. Tomu byl pro jeho postoje za nacistické okupace v roce 1945 na základě dekretu prezidenta Beneše konfiskován a Starý zámek začalo spravovat město. Po dvě desetiletí procházel rozsáhlou rekonstrukcí a náročné adaptace dokončilo v roce 1980 až Moravské zemské muzeum, současný správce objektu. V interiérech zámku uložilo některé své archeologické, etnografické, historické, literární a hudební sbírky, z nichž část je nyní přístupna veřejnosti.
Samotné Jevišovice byly vždy českým městem (roku 1880 zde žilo z 1237 obyvatel 1231 Čechů, roku 1930 z 1092 obyvatel 1053 občanů české národnosti), kde se dařilo nejrůznějším živnostem, řemeslům (existovalo zde 8 cechů) a spolkům (v roce 1898 došlo například k ustavení Sokola). Zajímavé je historické jádro města s budovami z 18. a 19. století, řada soch, převážně z 18. století a farní kostel sv. Josefa z roku 1830. Nedaleko Jevišovic se nachází přehrada, vystavěná v letech 1894–1897 jako zábrana proti povodním, která patří k nejstarším ve střední Evropě.
První zmínka o něm pochází z roku 1289, kdy se připomíná jako majitel Jevišovic Boček z Kunštátu. Tomuto rodu pak patřily po více než tři století. Dominantu obce tvoří bývalé panské sídlo, zvané Starý zámek, rozložené na dlouhém, skalnatém ostrohu na pravém břehu Jevišovky, které ovšem vstupuje do historie až koncem poloviny 15. století. Tehdy nahradilo původní hrad, zbudovaný pravděpodobně v 80. letech 13. století již zmíněným Bočkem na protilehlé straně řeky. Na počátku 15. století vlastnil Jevišovice známý bouřlivák a loupeživý rytíř Hynek z Kunštátu a Jevišovic zvaný „Suchý čert“, zarytý odpůrce císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského, před nimž uhájil v roce 1404 královské město Znojmo.
Počátkem 20. let 15. století se Jevišovice staly jednou z bašt husitství na jihozápadní Moravě. V říjnu 1421 se postavily na odpor vojskům Albrechta Rakouského a kapitulovaly až tehdy, když nedostaly slíbenou pomoc. Hrad, jejž vlastnil přední stoupenec husitství na Moravě Sezema z Kunštátu, byl pak dobyt a rozbořen. Události tohoto období připomíná novodobý památník ve tvaru kalicha stojící na vrchu Žalově.
Pod skalnatými útesy se zbytky původního hradního jádra odkryli ještě před první světovou válkou Jaroslav Palliardi a František Vildomec výšinné sídliště, které svou stratigrafií umožnilo chronologicky utřídit zemědělské kultury moravského eneolitu (odtud pochází termín „jevišovická kultura“). Přesto, že se z dřívějšího hradu dochovaly jen nepatrné zbytky zdí, poměrně rozsáhlý areál svědčí o mohutnosti opevněného sídla.
Nový hrad, vystavěný na místě dnešního Starého zámku, se stal organickým prvkem středověkého města a jeho opevnění. Jeho stavební úpravy zřejmě proběhly až v druhé polovině 15. století a nelze vyloučit, že k nim došlo až na počátku 16. století. Gotickou podobu pak ztratil objekt na konci 16. století. Tehdejší přestavba jej přeměnila v renesanční zámek s čestným dvorem a arkádami. Ten značně utrpěl za třicetileté války, byl však péčí nového vlastníka (od roku 1649) Francouze a hugenota Ludvíka Raduita de Souches, organizátora obrany Brna proti Švédům v roce 1645, opraven. K definitivnímu dokončení barokní přestavby zámku došlo roku 1686. K původní dvoupatrové stavbě s ústřední hranolovou věží přibyla dvě jednopatrová křídla, byla obnovena pobořená zámecká kaple a dvůr uzavřela přízemní terasa. Tato podoba Starého zámku zůstala v podstatě zachována až do současnosti. Existenci někdejšího hradu lze dnes už pouze tušit, tak téměř dokonale zmizel v přestavbách.
V držení šlechtického sídla se od poloviny 18. století vystřídalo několik majitelů, od roku 1743 jej vlastnili hrabata Ugartové, v roce 1898 koupil panství vídeňský bankéř Robert svobodný pán Biedermann z Turony, za něhož také byla dokončena přestavba původně loveckého zámečku na okraji obce v pohodlnou rezidenci v novogotickém stylu. Tento Nový zámek, stojící v anglickém parku se zachovalými vzácnými dřevinami a sochami z řecké a římské mytologie, však není přístupný veřejnosti, neboť je v něm v současnosti domov důchodců.
Od přelomu 19. a 20. století tak přestalo panstvo Starý zámek obývat, a protože v následujících letech sloužil výhradně hospodářským účelům, neprodělal dlouhodobě žádné stavební úpravy. Od roku 1916 vlastnil jevišovický velkostatek Vilém rytíř Offenheim z Pontexina, jehož potomci jej roku 1939 prodali hraběti Larisch-Mönichovi. Tomu byl pro jeho postoje za nacistické okupace v roce 1945 na základě dekretu prezidenta Beneše konfiskován a Starý zámek začalo spravovat město. Po dvě desetiletí procházel rozsáhlou rekonstrukcí a náročné adaptace dokončilo v roce 1980 až Moravské zemské muzeum, současný správce objektu. V interiérech zámku uložilo některé své archeologické, etnografické, historické, literární a hudební sbírky, z nichž část je nyní přístupna veřejnosti.
Samotné Jevišovice byly vždy českým městem (roku 1880 zde žilo z 1237 obyvatel 1231 Čechů, roku 1930 z 1092 obyvatel 1053 občanů české národnosti), kde se dařilo nejrůznějším živnostem, řemeslům (existovalo zde 8 cechů) a spolkům (v roce 1898 došlo například k ustavení Sokola). Zajímavé je historické jádro města s budovami z 18. a 19. století, řada soch, převážně z 18. století a farní kostel sv. Josefa z roku 1830. Nedaleko Jevišovic se nachází přehrada, vystavěná v letech 1894–1897 jako zábrana proti povodním, která patří k nejstarším ve střední Evropě.
Poslední změna: