Zpráva ČTK, Regionální mutace Mladá fronta DNES - jižní Morava, 8. 3. 2006
Muzeum připomíná píli babiček
Brno - Píli a šikovnost českých babiček připomíná výstava v
Etnografickém ústavu Moravského zemského muzea v Brně. Věnuje se
nejrůznějším technikám ručních prací, které se ženy ještě v minulém
století učily běžně ve školách. Výstava Jehla, příze, pokličky, hračky
každé babičky začala včera a potrvá do 3. června.
Návštěvníci výstavy uvidí ukázky hotových prací, například nejrůznějších
výšivek na lidových krojích i dekoračních materiálech, ale také
vzorníky.
Dívky si je vypracovávaly během studia na vyšších odborných školách a
obsahovaly popisy práce a také detailně rozkreslené postupy. Mladé ženy
si je po skončení studia braly domů, kde jim pak sloužily celý život,
uvedla autorka výstavy Blanka Petráková.
Ženy v nedávné minulosti musely být nejen skvělými matkami,
vychovatelkami, kuchařkami a uklízečkami, ale ještě si dokázaly najít
čas na ruční práce, které byly často velmi technicky náročné, podotkla
Petráková.
Jan Chmelíček, Regionální mutace Právo - Jižní Morava, 9. 3. 2006
Oslava dovednosti našich babiček
Vzorné matky, kuchařky, mistryně ručních prací - takové byly naše
maminky, babičky a prababičky ještě v prvních desetiletích dvacátého
století.
Rady Magdaleny Dobromily Rettigové a dalších postav ženského
emancipačního hnutí v 19. století se výrazně lišily od toho, čím jsou
naplněny dnešní ženské časopisy. I školy se staraly o to, aby se dívky
naučily vyšívat, plést, háčkovat, kreslit, ale i vařit.
Jaké byly výsledky tohoto snažení, to v Etnografickém ústavu Moravského
zemského muzea v Brně od 8. března do 3. června ukazuje výstava Jehla,
příze, pokličky, hračky každé babičky aneb Co všechno se učily a znaly
ženy v nedávné minulosti.
Připravila ji Blanka Petráková ze zlínského Muzea jihovýchodní Moravy
převážně z materiálu, který tamní textilní sbírku obohatil v posledních
letech. Výšivky, krajky, dečky, kapesníky, oblečky na panenky i na
batolata, výbavní prostírání či povlečení s monogramy, to vše zaujme
především precizností provedení, jež byla samozřejmým standardem oné
doby.
Rozmanitost technik, složitost a pestrost vystavených vzorů, jejich
řemeslná a mnohdy i umělecká úroveň dokládají vysokou oblibu ručních
prací i zcela jiný způsob života a trávení volného času, připomíná
Blanka Petráková a dodává: Každý předmět má svoji historii, někdy
dokonce pohnutou. Jsou to zdánlivě obyčejné věci, jaké mnozí z nás
uchovávají doma po svých babičkách, ale jsou to plody každodenní
nezměrné píle a pokory, zručnosti, trpělivosti a preciznosti -
vlastností, které naše uspěchaná doba nepěstuje a bohužel si jich příliš
necení.
Ukázky ručních prací jsou doplněny typickými předměty z vybavení
měšťanské domácnosti, od nábytku až po kuchyňské náčiní.
Rovnost - Brněnský deník, Jaroslav Štěpaník, 16. 3. 2006
Co vše ženy uměly a musely (Fejeton)
Jehla, příze, pokličky - hračky každé babičky aneb Co vše se učily a
znaly ženy v nedávné minulosti - takový je název výstavy ze sbírek Muzea
jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kterou lze navštívit v brněnském Paláci
šlechtičen až do 3. června. A tak: Vstup jen dále, milý hosti, přivítáme
tě s radostí.
Nejedna dnešní moderní žena si povzdechne: Jak snadné to mívaly naše
předchůdkyně! Do práce nemusely, o peníze se postaral manžel, na
starosti měly jen domácnost... Dnes má žena dvě šichty: zaměstnání a tu
domácnost taky. Pokud byla někdejší žena paní továrníkovou, radovou či
ústřední ministrovou, měla jistě k ruce hned celý štáb pomocných sil, a
byla tak vlastně čímsi na způsob domácí manažerky.
Ne každá se však narodila jako vhodná partie pro pana senátora, vyslance
či velkouzenáře. To už pak bylo jinší kafe. Bez slušného a řádně
situovaného manžela, bez všech moderních pomůcek, nástrojů a zařízení
dnešní domácnosti. Prát na valše v trokách, šít, spravovat, látat,
žehlit, vařit, uklízet, aby z podlahy dalo se jíst, ty z venkova navíc
starost o zvířectvo a hospodářství. Ženy nemívaly dvě šichty. Jen jednu,
jedinou, nikdy nekončící.
Na počátku devatenáctého století se formoval ideál ženy manželky a
hospodyně. Pro přípravu na tuto životní roli u nás hodně vykonala
Magdalena Dobromila Rettigová. Hned po vstupu do výstavních prostor nás
vítá titulem ze své knihy z roku 1840 určené dívkám: "Mladá hospodyňka
v domácnosti, jak sobě počínati má, aby své i manželovy spokojenosti
došla." Je až paradoxní, že cesta k emancipaci a rovnoprávnosti začínala
určením specificky ženské role, jejímž důležitým pilířem byla
spokojenost manžela.
Školství zcela logicky ještě do poloviny minulého století za jeden z
hlavních vyučovacích předmětů považovalo ruční práce. Každá žena měla a
musela zvládat nejen běžné domácí práce a péči o děti a rodinu, ale také
umně šít, vyšívat, plést, háčkovat atd., atd. Málo toho nebylo.
Právě toto nemálo si na výstavě lze prohlédnout. Výšivky a krajky, do
posledního detailu vypracované součásti oděvů, ornamenty, kroje i věci
pro denní nošení, ručně zpracované součásti výbavy nevěsty.
Mnohé z těch deček, zdobných kapesníčků, vyšívaných ubrusů a ubrousků,
košilek, kabátků, kalhotek, zástěr či nástěnných obrazů s povzbudivými
hesly pro každý den starší z nás dobře pamatují. Vídali jsme je u svých
pracovitých maminek, babiček či prababiček. Některé z těch hmatatelných
upomínek na minulost jsme dokonce dosud nezahodili.
Není to vlastně tak dávno, kdy ženy bez automatické pračky, myčky,
mrazničky, ledničky, televize a telefonu trpělivě seděly shrbeny u
náročného vyšívání nebo únavného látání a štupování. Na stolku pečlivě
naskládány jehly, paličky, špulky s nitěmi, hříbky, náprstky... na
kuchyňské stěně nad sporákem vlastnoručně vyšívaný obraz s pečlivě
vyvedeným nápisem: Pilností dojdeš k samostatnosti.
Stojí za to vstoupit. V množství vystavených věcí a věciček je uložena
spousta trpělivé práce, kus obyčejné každodenní člověčí historie,
lidských osudů. Na dříve narozené zavane dech minulosti, mladší snad
okouzlí artefakty doby ne zas tak dávné.
Rovnost - Brněnský deník, Pavel Gejdoš, 8. 3. 2006
Muzeum oživilo umění babiček
Šít a vařit musely ženy dříve umět bez ohledu na své společenské
postavení.
Nejen pamětníkům nad čtyřicet let, ale i školákům a zájemcům o seznámení
s údělem žen na přelomu devatenáctého a dvacátého století je určena
výstava v brněnském Etnografickém muzeu.
I dobře situované ženy musí umět šít, vyšívat a vyznat se v
základech vaření. Dnes možná toto automatické odsouzení žen k plotně
neplatí, v první polovině dvacátého století ale platilo beze zbytku.
Dokazuje to výstava Jehla, příze, pokličky, hračky každé babičky, kterou
ode dneška hostí Palác šlechtičen v Kobližné ulici. "Začátek výstavy na
Mezinárodní den žen je skutečně jen náhoda," směje se Jiří Mikulka z
Moravského zemského muzea.
Expozice připomíná například to, že do poloviny dvacátého století bylo i
ve městech běžné vyšívání ložního prádla. Výstavě vévodí obří manželská
postel s vyšívaným potahem, nočním stolkem a šatní skříní. Nedaleko
trůní kuchyň se starou kredencí, mlýnky na maso a dalším kuchařským
náčiním. Nechybějí dobové recepty Magdaleny Dobromily Rettigové. Tvůrci
výstavy přibližují i bohaté křestní oblečení či takzvané frivolitky, při
nichž je nekonečná nit vázána do řady ozdobných uzlů.
"Nechybí příručka pro mladé dívky, jak být dobrými manželkami, ukázky
výuky domácího léčitelství či základů včelařství. Přibližujeme i národní
obrození, kdy vznikla řada ženských časopisů," uvedla Blanka Petráková
ze spolupořádajícího zlínského Muzea jihovýchodní Moravy.
Výstava si všímá i počátků ženského emancipačního hnutí v českých
zemích, zakládání ženských spolků a dívčích škol. Žačky se v nich učily
zhotovovat oděvy, pořizovaly si výbavu, vyšívaly, kreslily a absolvovaly
kurzy vaření. "Vysokou úroveň dívčího školství dokládají vystavené
školní práce se vzorníky a pracovními postupy," dodala Petráková.
Výstava potrvá do 3. června. Doprovodí ji několik výtvarných dílen pro
děti například s názvem Oblékni babiččinu panenku.