Tisková zpráva
Moravské zemské muzeum - oddělení dějin hudby
Foyer Besedního domu, Husova ul, Brno
Termín: 10.-30. dubna 2009 a 17.-31. května 2009
Bohuslav Martinů (1890-1959) byl bezesporu jedním z nejplodnějších a nejslavnějších českých skladatelů 20. století. Jeho hudba se vyznačuje rozmanitostí stylových východisek impresionismu, neoklasicismu, meziválečného jazzu, anglických madrigalů a moravské lidové písně.
Martinů prožil většinu svého života v zahraničí, kde se nejprve živil jako skladatel na volné noze (Francie 1922-1940) a vyučovat začal stejně, jako jeho současníci Arthur Honegger (1892-1955), či Darius Milhaud (1892-1974) až ve 40. letech 20. století. Během svého amerického období (1940-1956) učil na hudebních školách a univerzitách v New Yorku, New Jersey, Filadelfii, na prázdninových kurzech Berkshire Music Center v Massachusetts a později na Americké akademii v Římě.
Přítomná výstava se snaží postihnout vztahy Bohuslava Martinů ke dvěma českým žákům, jejichž dílo výrazně ovlivnil. Ačkoliv byli Vítězslava Kaprálová (1915-1940) i Jan Novák (1921-1984) soukromými žáky B. Martinů, vztahy obou žáků ke svému učiteli se výrazně lišily.
I když Martinů během svého pařížského pobytu oficiálně nevyučoval, měl několik soukromých žáků, mezi které patřila i mladá skladatelka z Brna, Vítězslava Kaprálová. Studovala u Martinů od roku 1937 do 1940, kdy zemřela. Jak dokládá jejich vzájemná korespondence, intenzivní pracovní vztahu později přerostl ve vztah milostný.
Vztah Jana Nováka ke svému učiteli se během velmi krátké doby radikálně proměnil. Od úvodního odmítnutí způsobeného kritickým pohledem Martinů na práci začínajícího skladatele až po "zbožštění", jehož doklady se objevují v pozdní korespondenci stárnoucího Jana Nováka přátelům. Půl roku soukromého studia v New Yorku stačilo k tomu, aby se Martinů stal doživotně v Novákových očích géniem na úrovni W. A. Mozarta. O vlivu Martinů na Novákovu tvorbu svědčí nejen korespondence ukončená až úmrtím skladatele, ale především stylová příbuznost Novákovy produkce v padesátých letech.
Kromě vzájemných vztahů Martinů-učitele k oběma žákům se výstava snaží poukázat brněnské souvislosti jejich života i díla. Brněnské Národní divadlo se na konci 20. a počátku 30. let zasloužilo o premiéry baletů a oper Bohuslava Martinů, Martinů také udržoval kontakty s místními umělci. Vítězslava Kaprálová, královopolská rodačka, v Brně prožila dvacet let svého života a definitivně Brno opustila po absolutoriu na brněnské konzervatoři roku 1935.
Jan Novák sice v Brně prožil téměř polovinu života (1939-1968), jeho odchod však na rozdíl od Kaprálové nemohl být vnímán jako apolitický. Jeho hudba na dvacet let umlkla a jen rodina a dobří přátelé mohli sledovat Novákovu tvorbu v exilu, buď prostřednictvím ojedinělých setkání či korespondence. Po roce 1989 to byli opět jeho přátelé a rodina, kteří usilovali o morální rehabilitaci skladatele i díla. V posledních letech se hudba Jana Nováka znovu vrací do Brna, odkud byla nuceně vykázána a zajišťuje tak skladateli pozici, která mu byla dlouhá léta upírána.
Výstava ukazuje zejména dokumenty (programy, autografy...atd.) a fotografie uložené převážně v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, ale i další materiály např. scénické a kostýmní návrhy (Oddělení dějin divadla MZM) nebo fotografie z premiér baletů a oper B. Marinů v Brně (z archivu Národního divadla v Brně). Další materiály poskytly: Památník B. Martinů v Poličce, Institut Martinů Praha, České muzeum hudby, Archiv města Brna, archiv Českého rozhlasu Brno, archiv ND Praha.
Mgr. Veronika Vejvodová