Výstava v rámci stejnojmenného projektu, jehož dominantním cílem byla mnohotvárná důstojná prezentace českého loutkového divadla na mezinárodním festivalu ve španělské Tolose koncem listopadu 2007.
Festival "Mateřinka", Naivní divadlo Liberec, Oblastní galerie v Liberci
(21. června - 16. září 2007)
Festival "Titirijai 07", Palác Aranburu, Tolosa
(24. listopadu - 3. prosince 2007)
Moravské zemské muzeum, Palác šlechtičen, Brno
(20. prosince 2007 - 22. března 2008)
Mezinárodní výstava "Okno do českého loutkářství" tvoří součást náročného velkorysého projektu, který koncem roku 2007 představil v rámci Mezinárodního loutkového festivalu "Titirijai 07" ve španělské Tolose mnohotvárnou podobu českého loutkového divadla. Loutkářský festival v Tolose má dlouhou tradici, koná se každoročně, v roce 2007 šlo o jubilejní 25. ročník. Představuje divadla a umělce z celého světa. Vedle standardního programu organizuje dominantní sekci nazvanou "otevřené okno", jejímž smyslem je hlubší obeznámení domácího publika s osobitou loutkářskou tradicí a uměním konkrétní zvolené země.
Vzhledem k neobyčejné náročnosti přípravy a realizace výstavy se také uskutečnily její dvě variace v České republice - v Liberci při festivalu Mateřinka 2007 a nyní v Moravském zemském muzeu v Brně.
Výstava, jejíhož koncipování a produkce se zhostilo oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea v Brně, přibližuje návštěvníkům prostřednictvím vybraných autentických a průvodních dokumentů mimořádnou tradici českého loutkářství od přelomu 18. a 19. století do současnosti, a to nejen odborně, ale také divácky atraktivně. Představuje podstatné charakteristické vývojové trendy českého loutkového divadla s prvky, které jsou v mezinárodním kontextu unikátní - divadlo kočovných marionetářů, tzv. rodinné loutkové divadlo, spolkové loutkářství se svébytným projevem umělců české moderny a nakonec tvorbu institucionálních loutkových scén.
Předměty jsou prezentovány v divadelním kontextu, tak, aby maximálně evokovaly původní podobu té které historické formy loutkového divadla, funkci loutek, jejich inscenování, repertoár atd. Exponáty pocházejí z několika českých veřejných sbírek a inventářů loutkových divadel. Na zápůjčkách se podílejí zejména tři větší česká muzea s významnějšími loutkářskými sbírkami - oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea v Brně (kočovné a rodinné loutkové divadlo), Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi (současné profesionální loutkové divadlo), divadelní oddělení Národního muzea v Praze (spolkové loutkové divadlo), dále loutková profesionální divadla - Divadlo Spejbla a Hurvínka, Divadlo Minor, Umělecká scéna Říše loutek, všechna tři z Prahy, Loutkové divadlo Radost z Brna, Divadlo DRAK z Hradce Králové, Divadlo loutek Ostrava, Naivní divadlo Liberec, Divadlo Alfa z Plzně, Divadlo Lampion z Kladna, Malé divadlo z Českých Budějovic a Divadlo Rozmanitostí z Mostu.
Kočovné loutkové divadlo
Prezentuje historickou podobu marionetového divadla českých kočovných loutkářů.
Přibližuje jeho zhruba 200 letou historii, výtvarnou podobu a technologii tehdy nejběžněji
používaných loutek, dekorací a scén, a také společenské postavení, vazby a funkci tohoto
divadla. Představuje vybrané unikátní produkty tradičních řezbářských dílen a řezbářských
mistrů z 19. a počátku 20. století, seznamuje publikum s druhy loutek (marionety, mikrlata,
maňásci, varietní loutky), typologií postav a řezbářským rukopisem nejznámějších tvůrců, kteří
své loutky vytvářeli pro známé loutkářské rody. K nejcennějším řezbám zde patří loutky z dílny
řezbáře Mikoláše Sychrovského (1802-1881) z Mirotic v Jižních Čechách, dvou generací řezbářů
Suchardů (Antonína staršího 1812-1886, Antonína mladšího 1843-1911) z Nové Paky a v Praze
trvale žijícího Itala Josefa Allesiho (cca 1820-1895). Prostřednictvím aranžovaných výjevů
z konkrétních her a stručných replik dovozuje charakteristický repertoár marionetového divadla.
Rodinné a spolkové loutkové divadlo Rodinným loutkovým divadlem nazýváme část českého ochotnického loutkového divadla první poloviny 20. století, která představuje mohutné hnutí v široké veřejnosti, existenci a neskonalou oblibu profesionálně i amatérsky vyráběných stolních loutkových divadel a loutek, jejich popularizaci, rozšíření a hojné užívání v domácnostech. Adekvátní pasáž výstavy seznamuje publikum s podivuhodnou produkcí několika českých loutkářských firem, které vyráběly loutky a dekorace pro rodinná a spolková loutková divadla. Vybrané exponáty akcentují specifický podíl řady vynikajících českých umělců na této tvorbě. Jsou zde představeny soubory modelovaných loutek včetně několika jejich předloh, počínaje unikátními prvními českými loutkami tohoto druhu z roku 1912, tzv. "alšovkami", inspirovanými obrázky Mikoláše Alše, přes loutky firmy Münzberg, Modrý & Žanda aj., pro něž modelovali předlohy známí výtvarníci a sochaři, až po loutky jedinečné, originální, vyráběné umělci pro konkrétní rodinná divadla. Dále unikátní litografie prvních českých tištěných tzv. "Dekorací českých umělců" vydávaných od roku 1913, včetně prvního skvělého proscénia Františka Kysely a také všechna významná souborně tištěná divadla meziválečné produkce, např. Karla Štapfra, Miroslava Koláře aj. Průvodní materiál připomíná běžnou praxi firem, dobovou atmosféru podněcovanou osvětovou činností loutkářského historika Jindřicha Veselého a Českého svazu přátel loutkového divadla, repertoár a smysl fenoménu rodinného loutkového divadla.
Klasická česká moderna a spolkové loutkové divadlo Loutkářskou tvorbu české klasické moderny prezentuje výstava prostřednictvím ukázek činnosti několika tehdy významných spolkových divadel (Loutkové divadlo Feriálních osad v Plzni, Umělecká loutková scéna, Loutkové divadlo Umělecké výchovy a Umělecká scéna Říše loutek v Praze). Exponáty naznačují přeměnu tvarosloví loutky v první polovině 20. století ovlivněnou novými uměleckými směry (secese, kubismus, kuboexpresionismus, funkcionalismus, expresionismus), dokládají snahy výtvarníků, ovlivněné českou divadelní avantgardou, směřující k vytvoření nových typů loutek a scény s důrazem na "čisté" stylové pojetí (netradiční techniky, zejména asijské, využití rozličného materiálu atd.). Průvodní materiál připomíná také reformní repertoár s hodnotnějšími a pestřejšími náměty, dále několik významných loutkářských osobností (Skupa, Malík, Sucharda).
Moderní loutkové divadlo (institucionální)
Tato část výstavy jednak nastiňuje přeměny českého loutkového divadla spojené s jeho
profesionalizací, resp. institucionalizací, což znamenalo jeho umělecké uznání, dále
přibližuje současnou tvorbu profesionálních loutkových divadel. Exponáty tvoří loutky
a v některých případech také scény profesionálních loutkářských scénografů, vytvářené
pro konkrétní inscenace loutkových divadel.
Několik exponátů připomíná také současnou volnou výtvarnou tvorbu inspirovanou loutkou
a loutkovým divadlem.
Stručně jsou zde průvodními dokumenty zmíněny i některé významné loutkářské festivaly
v ČR.
Pořadatelé:
Festival "Titirijai 07", Tolosa (Španělsko)
České středisko UNIMA
Sdružení profesionálních loutkářů
Festival "Mateřinka", Naivní divadlo Liberec
Moravské zemské muzeum, Brno
Oblastní galerie v Liberci
Námět, scénář a produkce:
Jaroslav Blecha
Design:
Antonín Maloň, Miroslav Foretník
Realizace:
Eva Herzanová, Helena Šedá, Antonín Maloň, Igor Schmidt, Jaroslav Blecha
Zapůjčitelé exponátů:
Moravské zemské muzeum, oddělení dějin divadla (Brno)
Muzeum loutkářských kultur (Chrudim)
Národní muzeum, divadelní oddělení (Praha)
Chebské muzeum (Cheb)
Městské kulturní středisko (Letovice)
Slezské zemské muzeum (Opava)
Divadlo DRAK (Hradec Králové)
Naivní divadlo Liberec (Liberec)
Divadlo Alfa (Plzeň)
Divadlo Lampion (Kladno)
Divadlo Minor (Praha)
Divadlo Spejbla a Hurvínka (Praha)
Loutkové divadlo Radost (Brno)
Divadlo rozmanitostí (Most)
Umělecká scéna Říše loutek (Praha)
Finanční zajištění:
Ministerstvo kultury České republiky
Ministerstvo kultury Španělska
Ministerstvo kultury Baskicka
vláda provincie Guipúzcoa
Magistrát města Tolosa
PhDr. Jaroslav Blecha
Odd. dějin divadla, Moravské zemské muzeum