Vyjádření vedoucího Odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií, RNDr. Jiřího Žalmana
Vážené dámy, vážení pánové!
Sešli jsme se na vernisáži výstavy, která připomíná dvě významná výročí - před dvěma sty lety se narodil Charles Robert Darwin a před sto padesáti lety tento muž vydal vědecké dílo O vzniku druhů přírodním výběrem, které doslova zahýbalo světem. A stal se legendou, asi nejslavnějším biologem všech dob, jehož jméno znají i ti, kdo se o přírodní vědy vůbec nezajímají. Bývá nazýván "knížetem biologů", otcem evoluční teorie, která je označována jeho jménem - darwinismus, stal se fenoménem. Stanislav Komárek ve svém článku v druhém letošním čísle časopisu "Dějiny a současnost" napsal: "Darwinovo vystoupení roku 1859 a následná léta bouřlivých diskusí představují nejdramatičtější události dějin biologie 19. století a snad i dějin biologie vůbec a zároveň biologický problém s patrně největší veřejnou publicitou v lidské historii. Ohlasy darwinismu v 19. století se určitým způsobem dotkly téměř veškerých oborů lidské činnosti - beletrie, práva, lingvistiky, pedagogiky atd., diskuse probíhala i ve 20. století neztenčenou měrou... byla ale také vytvořena "lidová větev darwinismu", která zacházela s původně subtilními vědeckými argumenty jako s nábožensko-ideologickými zjevenými pravdami." Darwinovy myšlenky sice posunuly především přírodovědné poznání, ale také, účelově "zmutované", měly ospravedlnit třeba války mezi národy o životní prostor či války o surovinové zdroje, lze je najít ve spisech ideologů nacismu, marxismu a dalších -ismů. Polemika o díle Charlese Darwina probíhala za jeho života a dodnes neutichla. Tomáš Hermann v jiném článku v citovaném čísle časopisu "Dějiny a současnost" svou úvahu na toto téma uzavírá: "…historikovi se nad jeho dědictvím otevírá úžasný příběh sto padesáti let nejen biologie, ale celé evropské kultury, vztahu vědy, politiky a ideologie, s největšími lidskými tragédiemi i vrcholy poznání 20. století. A samotný Darwin? Ten jakoby se stále skrýval a přitom zamračen či s vlídným úsměvem každému nabízel odpověď - Yes, I am Darwin…"
Ano, sám Charles Darwin se polemiky nad svým dílem příliš neúčastnil, většinou nechal za sebe mluvit jiné. Nám, na počátku 21. století, se může zdát nepochopitelné, jak mohl být už za svého života tím, čemu se dnes říká celebrita, když tomu nijak nepomáhal a o svých odpůrcích, kteří ho často doslova tupili a slovo "darwinista" používali jako nadávku, ve svém životopise napsal, že k němu byli vlastně docela slušní a jejich názory chápe a respektuje. To ostatně už v roce 1876 zaujalo profesora filozofie a estetiky Josefa Durdíka, který Darwina obdivoval a vyjádřil se o něm, že "jeho jméno je pověstno, náleží k výkřikům dne…", ale po návštěvě v domě Darwinových v Downu napsal: "Darwin je člověk strašně prosaický, bez ducha, bez vzletu, bez pikantnosti - zkrátka, nemohu to již déle tajiti: on je horrible dictu konservativní, podle našeho názvosloví zrovna šosák!" Přesto tou celebritou Charles Darwin byl - asi se od té doby něco změnilo…
Nechci, nemohu a nebudu se pouštět do hodnocení Darwinova díla a jeho přínosu pro biologii, to ponechme povolanějším. Jedno je ale jisté - Charles Darwin předložil teorii, která je už 150 let tím, o čem se mluví, o čem se vedou spory a co ovlivnilo velmi výrazně vnímání světa a našeho místa v něm. Charles Darwin je bezesporu osobností, o níž stojí zato mluvit, psát a připravovat o ní výstavy. Není to ostatně poprvé, co lze u nás velkou darwinovskou výstavu shlédnout. V roce 1959, sto let po vydání Darwinova díla O vzniku druhů přírodním výběrem, připravilo výstavu pražské Národní muzeum, i tehdy to byla, na svou dobu, významná událost, byť byl tehdy Darwin, bez vlastního přičinění, prezentován málem jako guru marxismu. Važme si toho, že o padesát let později můžeme připomenout tuto mimořádnou osobnost oproštěnou od ideologických nálepek. Jako vědce, který na cestě lodí Beagle kolem světa v sobě objevil schopnost vidět víc než jeho současníci a celý svůj další život věnoval usilovnému, zodpovědnému a systematickému bádání, aby přišel na kloub tomu, co to vlastně uviděl a co z toho plyne pro poznání světa. Spory o své teorie mu nebyly lhostejné, ale obdivuhodně dokázal nemarnit jimi drahocenný čas, který měl vyměřen pro svá bádání.
Dějiny lidstva provází imanentní potřeba hledat odpověď na tzv. věčnou otázku - kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme, a to hledání se děje dvěma základnímu způsoby - vztahováním se k Bohu a vztahováním se k reálnému světu. Stejně jako otázka i to hledání je věčné, a tak Charles Darwin odpověď, samozřejmě, nenašel, třebaže se někteří vykladači jeho myšlenek snažili a stále snaží přesvědčovat o opaku. Zcela jistě však při tom hledání vykonal obrovský kus poctivé vědecké práce a otevřel bránu do jedné ze zahrad poznání. Všichni jeho následovníci, odpůrci i příznivci, mu musí děkovat za to, že už do téhle zahrady nemusí nahlížet jen přes zeď.
Kdysi jsem přirovnal muzea k rozhlednám, z nichž je vidět daleko do minulosti a tudíž trochu i do budoucnosti. Myslím, že výstava, kterou dnes zahajujeme o tom znovu přesvědčí. Poděkování za její přípravu patří Moravskému zemskému muzeu a především autorům výstavy Růženě Gregorové a Miroslavu Šebelovi, ale také všem spolupracovníkům, sponzorům a mediálním partnerům. Jsem rád, že výstavu mohlo z programu Kulturní aktivity podpořit také Ministerstvo kultury a je zařazena mezi doprovodné kulturní akce k českému předsednictví Evropské unii. Mohli jsme tak přispět k připomenutí významu jednoho z největších Evropanů.
Věřím, že si cestu na výstavu najde co nejvíce návštěvníků, aby si prohlédli jedinečné exponáty, vstoupili do tropického deštného pralesa, z paluby lodi Beagle pozorovali galapážské ostrovy a prošli se anglickou zahradou před domem Darwinových. A ti, kdo přivolají na pomoc trochu fantazie, možná v té zahradě uslyší ozvěnu slov starosvětsky vyhlížejícího pána se zarostlou tváří, který nás seznámil s předky: "Yes, I am Darwin".
Děkuji vám za pozornost!