Miroslav Myška se narodil 3. května 1946 v Brně, vyučil se ručním sazečem a ve svém vzdělávání pokračoval na brněnské Škole uměleckých řemesel, kde obor reportážní a dokumentární fotografie studoval v ateliéru Karla Otty Hrubého. Po absolutoriu nastoupil jako profesionální fotograf v Etnografickém ústavu Moravského zemského muzea (1972-1974), kde se od něho očekávala jednak nudná a rutinní práce na dokumentaci sbírkových předmětů a potom poněkud zajímavější dokumentace přímo v terénu. Práce "u šlechtičen" byla pro Miroslava Myšku startovacím blokem, z něhož vyběhl na několik souběžných drah: už od sedmdesátých let cestoval a fotografoval dokumentární série (Liptov, Mongolsko, Řecko); zároveň s dokumentem pracoval na cyklech aktů, textur a struktur, a tyto cykly, spojované v rovinách očekávatelných i překvapivých, konfrontoval na výstavách; třetí dráhou byla fotografie reklamní, nejprve v národním podniku Nábytek, později ve vlastním Fotostudiu M Design (doposud). Od sedmdesátých let působil také jako pedagog na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů (reportážní a dokumentární fotografie) a od roku 1990 na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě (především fotografie reklamní a fotografie architektury a plastiky). Kromě těchto drah hlavních je nutné zmínit i spolupráci na obrazových publikacích Jihomoravského kraje (osmdesátá léta 20. st.), spolupráci s nakladatelstvím Computer Press na Velké knize digitální fotografie (2003, 2005, 2008) a v časopise DIGI.
Volná fotografická tvorba Miroslava Myšky se i v posledním desetiletí pohybuje ve dvou rovinách: jednou jsou fotografické akty následně počítačově manipulované a druhou dokumenty z cest. Z intenzivního cestování napříč Evropou i kontinenty vznikly série z českých vesnic v rumunském Banátu (1996-1999), z Indie (1999), ze setkání Evropských Romů v St. Maries de la Mer (středozemní pobřeží Francie, 2001 a 2002), Kuby (2005) a, zatím poslední, z Peru (2007). V užité tvorbě se i nadále věnuje širokému spektru reklamní fotografie.
V této stručné sumarizaci dosavadní Myškovy fotografické práce je však nutné vyzvednout ještě spolupráci s muzejními fotografickými fondy: pro brněnské Technické muzeum digitalizoval stereodiapozitivy a pro Etnografický ústav pozitivně zpracoval archivní negativy Josefa Brauna, Othmara Ruzicky a Františka Pospíšila. Laboratorní zpracování století starých skleněných desek je mimořádně náročné na znalosti teoretické i na řemeslnou zručnost, ale oč je tato práce na národa roli dědičné záslužnější, o to je nevděčnější pokud se týká morálního či finančního ocenění.
Miroslav Myška je členem Unie výtvarných umělců, žije a pracuje v Brně, vystavuje a zastoupen je ve významných sbírkách domácích i zahraničních, jeho biografické heslo lze najít v několika fotografických kompendiích. Kromě organizování výstav vlastních vzdal hold i svému učiteli K. O. Hrubému uspořádáním retrospektivní výstavy (1996).
Nelehké začátky pod náročným šéfem Ludvíkem Kunzem v Etnografickém ústavu s odstupem let komentuje Miroslav Myška s úsměvem. A právem tedy "u šlechtičen" vystavuje fotografickou žeň ze svých cest za humna i na jiné kontinenty za minulých čtyřicet let. Je to ohlédnutí před vykročením za další fotografickou prací.
Zpracovala:
Helena Beránková