Nekonečný příběh mramoru
Mineralogicko-petrografické oddělení Moravského zemského muzea Brno připravilo výstavu
věnovanou kráse a různorodosti uhličitanu vápenatého - CaCO3. Tato sloučenina se v přírodě
nachází ve mnoha barevně i tvarově rozmanitých formách. Jsou jí tvořeny krásné krystaly
kalcitu a aragonitu, barevné vápence, mramory, krápníkové výzdoby jeskyní, různé "tajemné" útvary,
ale také schránky a kostry dávných i dosud žijících živočichů. Právě tato mnohotvárnost nás
přivedla na myšlenku uspořádat výstavu, která by se pokusila veřejnosti představit jeden
z obdivuhodných nekonečných příběhů, které se odehrávají na naší planetě. Jde o příběh
tří chemických prvků, ze kterých se tato sloučenina skládá: uhlíku, vápníku a kyslíku;
prvků, které jsou nepostradatelné pro řadu forem života na Zemi včetně člověka.
Na počátku příběhu stojí oxid uhličitý, který je produkován sopkami ale také činností organismů (dýchání, rozklad dřevní hmoty). Ten je buď součástí atmosféry, anebo je rozpuštěn ve vodě za vzniku slabé kyseliny uhličité. Tu, společně s vápníkem přinášeným do moře z různých zdrojů, využívají mořští živočichové na stavbu svých schránek a koster. Nahromaděním těchto schránek vznikají až 1000 m mocná souvrství vápenců. Při zpevňování vápencových vrstev někdy dochází k přínosu hořčíku, takže vznikají dolomity. Vápencové horniny bývají někdy pěkně zbarveny, a proto jsou využívány jako ozdobný kámen ("mramor" v technickém smyslu slova). Na zemském povrchu v krasových oblastech mohou vznikat rozpouštěním vápenců vlivem povrchových vod jeskyně s obdivovanými krasovými útvary. Velká část vápenců a dolomitů je také využita v průmyslu jako cenná surovina pro výrobu vápna, cementu a následně betonu. Původně usazené vápence mohou být při horotvorných procesech ponořeny do zemských hlubin, kde jsou vystaveny vysokým teplotám a tlakům a jsou tak přeměněny v mramory. Ty, pokud jsou znečištěné příměsí dalších minerálů, produkují při chemických reakcích vápenaté křemičitany a značné množství oxidu uhličitého. Ten je např. již zmíněnými sopkami "vydechován" zpět do atmosféry. Oxid uhličitý se může do atmosféry navracet také při povrchovém zvětrávání. Zvětrávají nejen zmíněné vápenaté horniny, ale tomuto procesu podléhají i člověkem vytvořená díla (betonové budovy, dálnice, hráze přehrad). Vápník pak putuje řekami zpět do moře. Celý cyklus se bude neustále opakovat do té doby, dokud bude na Zemi život a budou probíhat geologické procesy.
RNDr. Stanislav Houzar
Hlavní sponzor:
další sponzoři a mediální partneři:
MINERALS&FOSSILS
Dr. Martin Bohatý, Radnická 7, Brno