Víte, že...

• krystaly kalcitu dosahují často až enormních rozměrů. K těm největším nesporně patří výskyty kalcitu v dutinách čedičů v Helgustadiru (Island), které mají velikost až 7x7x2 m a objemu 100 m³ a hmotnosti do 280 t. Krystaly optické kvality o hmotnosti až 25 tun jsou též známy z ložiska Iceberg (Nové Mexiko, USA) dosahují rozměrů až 100x40 cm. Nažloutlé až nahnědlé kalcity z Joplinu (Missouri, USA) měří 85 cm. Ze železnorudných dolů Gonzen (severně od Sargansu) jsou uváděny krystaly o délce hrany až 1 m. Velké krystaly kalcitu byly též nalezeny v kamenolomu v Šošůvce v Moravském krasu.
• kalcit je minerálem s největším počtem krystalových tvarů a jejich kombinací. Přestože se údaje různí, počet jednoduchých krystalů bývá odhadován na 700. Vedle toho bývá zmiňováno pro tento minerál okolo 1500 typů krystalových spojek. Ty jednodušší vypadají takto:
  
• barva kalcitu je velmi rozmanitá. Kalcit je nejčastěji chemicky poměrně čistý, bezbarvý a bílý. Někdy však obsahuje barvící příměs Ba, Pb, Mn, Fe případně příměs více prvků. Tak například Pb-Mn kalcit, který je u nás známý hlavně z ložiska Vrančice a z příbramského uranového revíru, bývá nazýván podle své ohnivě červené luminiscence (světelkování) pod UV zářením děsivec.
• neobyčejně vysoký dvojlom (rozklad světelného paprsku na dva) islandského kalcitu byl rozpoznán již v roce 1669 (E. Bartholinus). Tohoto chemicky i opticky nejčistšího kalcitu, který je dokonale čirý a průhledný, se využívalo v optice pro polarizaci světla a k výrobě takzvaného Nikolova hranolu, který sloužil k určování optické stáčivosti roztoků např. v cukrovarnictví.
• z krystalků kalcitu je tvořena vaječná skořápka. Zajímavostí je, že první, kdo skořápku vejce popsal, byl v roce 1855 český přírodovědec Jan Evangelista Purkyně.
• uhličitan vápenatý způsobuje přechodnou tvrdost vody, kterou lze odstranit převařením.
• nejrozšířenější krystal aragonitu se dá připodobnit k tvaru rakve.
  
• aragonit bývá díky svému atraktivnímu zbarvení a průhlednosti také používán jako surovina na tvorbu brusů. Jedná se však spíše o kuriozitu, protože se pro svou nízkou tvrdost (T = 3) nedá použít do šperků. Tvrdost broušených kamenů by totiž měla být vyšší než je tvrdost křemene (T = 7), který tvoří převážnou část všude přítomného prachu. Ten způsobuje vznik drobných rýh v měkčích minerálech a tudíž i ztrátu lesku.
• Zbrašovské aragonitové jeskyně vznikly částí zřícením a zvětráváním podél větších puklin ve vápencích a později silným rozleptáním kyselými vodami, které do nich pronikly. nejzajímavějším a vzhledově nejhezčím objektům v jeskyni patří keříčkové srostlice krystalického aragonitu. Plyny v nejhlubších místech jeskyně zvyšují průměrnou teplotu jeskyní na 15 až 24 stupňů Celsia a tím tyto jeskyně řadí mezi nejteplejší v celé České republice. Jeskyně byly objeveny v r. 1912, zmínky o výronech kysličníku uhličitého jsou známy od r. 1581.
• české slovo kras (anglicky karst) je odvozeno od názvu vápencového pohoří v bývalé Jugoslávii.
• vápenatými horninami jsou tvořena až 1000 m mocná pohoří. Jedná se například o severní a jižní Alpy.
• světoznámé pyramidy v Egyptě byly postaveny z velkých bloků místních třetihorních vápenců.
• pod pojem mramor se v oblasti stavebnictví zahrnují i leštěné vápence (tedy horniny sedimentární - usazené, nikoli metamorfované - přeměněné jako tomu je v případě mramorů).
• mramorová moučka se někdy vedle sádrovce používá společně s pískem a vápnem na výrobu štuk (plastické výzdoby stěn).
• z bělostného mramoru je postavena také světoznámá památka monumentální hrobka Taj Mahal v Agře. V důsledku vedra a sucha se v posledních letech téměř zcela vytratila voda z koryta řeky Yamuna, která zachycovala těžký prach z nedaleké pouště. Teď suchý vítr žene částice rovnou na bílý mramor Taj Mahal a někteří archeologové se obávají, že za současných podmínek bělostný památník brzo ztratí svůj lesk a zbarví se do žluta.
• ve vile Tugendhat, významné funkcionalistické památce města Brna, se v hlavní obytné a společenské místnosti nachází obrovská pětidílná přepážka z medově žlutého aragonitu. V odborných publikacích bývá však tento materiál nesprávně označován za onyx. (Onyx je černobílý nebo červenobílý achát - tedy křemitá hmota, která nemá nic společného s aragonitem - uhličitanem vápenatým.) Tato stěna je 6,27 m dlouhá a 0,07 m silná. Tento zvláštní kámen byl přivezen až z pohoří Atlas a má jednu velice zajímavou vlastnost. Při nasvícení zapadajícím sluncem, jehož paprsky sem dopadají skleněnou jihozápadní stěnou, mění barvu dle slunce na žlutočervenou.
• historie betonu sahá až do doby Římské říše. K betonovým památkám této doby patří římský Pantheón, jehož kupole byla až do počátku 20. století největší svého druhu na světě - měla v průměru 43 metrů.
• vyztužený beton, tak jak jej známe dnes, vznikl v roce 1867 ve Francii. Zahradník Josef Monier tehdy poprvé využil drátěnou výztuž ke zpevnění stěn betonových žardiniér. Bylo to krátce před tím než si svět povšiml neobyčejné pevnosti tohoto nového materiálu a používání betonu se začalo rychle šířit.
• kalcit se používá v nanotechnologii. Pro výrobu nanomikroskopu je totiž nezbytná takzvaná nanočočka. A chceme-li nanočočku, musíme umět vyrobit úplně miniaturní a absolutně přesný krystal. Vědci z Bell Laboratories, vedení Joannou Aizenbergovou, oznámili koncem února minulého roku úspěšné vytvoření absolutně čistých mikrokrystalů kalcitu. Pozoruhodný není jen fakt, že se taková výroba podařila, ale i způsob, jaký byl použit. Namísto pracného a drahého šoupání s atomy za pomoci drahých přístrojů využili již dávno existující nanotechnologii, kterou po milióny let využívají bezobratlí mořští živočichové třídy hvězdýši (patří mezi ně i známé hvězdice). Když rozptýlili na vnější kostru živočicha Ophiopteris papillosa jednotlivé krystalky kalcitu, uspořádaly se do pravidelných tvarů a vytvořily tak mikroskopické a naprosto průzračné a pravidelné čočky.