Historické Brno na přelomu tisíciletí

     Malíř Oldřich Rejnuš si získal svou více než čtyřicetiletou soustavnou tvorbou označení vedutisty, tj. umělce zpodobňujícího grafickou nebo malířskou formou architektonické pohledy na města. Kronikářsky mapuje nejen měnící se tvář města Brna, ale i jiných kulturních oblastí Evropy. Dokumentuje všechny slohové periody měst a historických míst od minulosti po současnost, avšak vždy s pochopením pro národní zvláštnosti té či oné části Evropy. Meritem jeho tvůrčího zájmu však bylo vždy jeho rodné město Brno. Navázal tak na tradici slavných vedutistů, jakými byli František Richter (1774 - 1836), v pozdější době Karl Weihs, zapomenutý Otakar Hauska či v době nadávné prof. Eduard Milén aj. Malířem zvolený žánr vyžaduje dodržení věrnosti vzhledu architektury se všemi detaily, ať se jedná o jednotlivé budovy, jejich komplexy řazené do ulic, uliček či zákoutí, stejně jako celkový pohled na město. Veduty Oldřicha Rejnuše mají osobité postižení genia loci, vyjadřující specifičnost tohoto místa. Brněnské veduty přesvědčivě prezentují atmosféru tohoto města průmyslu i dávné historie v symbióze rytmického vznikání a bohužel i zanikání starých památek a romantických zákoutí pro paměť budoucích generací.
     Mgr. ing. Oldřich Rejnuš, narozen 6. 3. 1926 v Brně, je absolventem dvou vysokých škol: výtvarných oborů Karlovy university v Praze u prof. Cyrila Boudy, Karla Lidického a Josefa Sejpky a Masarykovy university v Brně u prof. B. S. Urbana, Eduarda Miléna a Vincence Makovského. Na VUT v Brně získal titul Ing. Po více než čtyřicetiletém pedagogickém působení na odborných školách v Brně se věnuje malířské tvorbě, především vedutám, technikou kombinované kresby, akvarelu a grafiky.
     † PhDr. Adolf Bunny Král, CSc.: Historické Brno. Stolní kalendář 2004

     K samotné výstavě "Historické Brno na přelomu tisíciletí" se vyjadřuje O. Rejnuš takto: "Původním záměrem bylo uspořádat k svým osmdesátinám výstavu svých prací, jakýsi průřez vlastní tvorbou. Avšak na základě poznání, jak v Brně ubývá historických památek, a to i v chráněné zóně historického jádra města, jsem změnil svůj záměr a změnil jsem i téma.
     Rozhodl jsem se ukázat, že Brno není na stavební památky tak chudé, jak se mnozí domnívají, a že město, ve kterém žijeme vlastně ani neznáme. Použil jsem k tomu některé originály ze svých kalendářů (7 ročníků), avšak výstavní prostory ani tak neumožňují říci vše, mnohé zůstává uloženo ve skicáku. Doufám však, že i tak by výstava mohla - především občany Brna - zaujmout a přesvědčit je o tom, že Brno je krásné město, bohaté na historické památky.
     Architekt má být nejen technikem, ale i umělcem, výtvarníkem. Bohužel, pracují v Brně i takoví, kteří jsou k památkám bezohlední, nectí odkaz našich předků a ničí to, co oni vytvořili.
     Na výstavě uvidí návštěvníci malé akvarely brněnských památek, obrázky spíše ilustrační, u nichž bylo záměrem ukázat objekt v nynější podobě. Po různých konzultacích a úvahách však vystavuji i kresby většího formátu, které detailně seznamují s krásou brněnské architektury. Některé náměty se záměrně opakují, ovšem z jiného pohledu.
     Chtěl bych věřit, že výstava probudí zájem o zajímavosti a krásy Brna a že vyzve občany k procházkám po mnohdy už pomalu zapomenutých brněnských zákoutích."