|
Slezské betlémy
Národopisné pracoviště Slezského muzea v Opavě uchovává
kolekci betlémů, jež patří k nejvýznamnějším v muzejních sbírkách v České republice. Dokumentuje
produkci a vývoj jednotlivých betlémářů a betlémářských středisek na území českého Slezska a severní
Moravy od konce 18. století do současnosti.
Celé Slezsko i přilehlé oblasti severní Moravy byly kdysi
rozsáhlou betlémářskou oblastí. Výrobou jesličkových figurek a betlémů se zabývali lidoví řezbáři,
řezbářské dílny v neposlední řadě i řezbářské školy a družstva. Vedle menších jeslí, často
vestavěných do přenosných skříněk nebo zasazených do pevného rámu, vznikaly betlémy velké
i několikametrové. Materiál pro jejich výrobu se různil, např. dřevo, papír, papírová nebo těstová
hmota, vosk, textil a další.
Počátky sbírání betlémů ve Slezském muzeu v Opavě se
datují rokem 1913, kdy zde proběhla jejich první výstava z široké oblasti Jesenicka.
Muzeum tehdy získalo dřevěné jesličky z dílny Josefa Partsche (1811-1886) významného
představitele podomácké výroby betlémů v Andělské Hoře (okr. Bruntál). V následujících
letech se mezi jinými do sbírek dostaly malebné jesličky z Králík. Tato oblast žila
řezbářstvím již od 18. století. V podmínkách podomácké výroby se zde celé rodiny přeorientovaly
na sériovou výrobu betlémových figurek, které překupníci prodávali do celé Evropy.Originální
je kolekce 297 kusů ručně malovaných figurek na lepence, kterou v průběhu první poloviny
19. století zhotovili čtyři autoři (Jan Iwan, Ferdinand Posser, Ferdinad Koll a Gustav Knapp),
kteří některé díly opatřili signaturami a vročením. Ve sbírce je rovněž zastoupena tvorba
proslulého oderského řezbáře Josefa Heinze (1797-1872), který figurky oblékl do
lidových krojů této oblasti.
Do muzejních sbírek se v průběhu času dostaly i
figurky, které nemají charakter lidové provenience, ale jsou cenné hlavně svou
dokumentační hodnotou. Mezi nejstarší patří polychromovaná dřevořezba anděla s
páskou s nápisem Gloria in Excelsis Deo. Jedná se o práci neznámého autora ze
2. poloviny 17. století z okolí Javorníka ve Slezsku. Dalším cenným dokladem
je terakotová plastika - klečící pastýř s ovečkou. Je zhotovena ve stylu Pusette
Sanmartiniho a pochází pravděpodobně z Neapole z období okolo roku 1760. Obdobný původ
má i skupina sv. Tří králů a anděl, z někdejšího betlému baronky Liny Sedlnické z Bílovce.
Jde nejspíš o dílo profesionálních tvůrců ze Salzburku z konce 18. století.
Soubor volně stavěných jesliček doplňují skříňkové
betlémy z 1. poloviny 19. století, které svého času patřily k interiérovému vybavení měšťanských bytů.
V 80. a 90. letech 20. století došlo k renesanci
výroby betlémů. Staré lidové jesličky inspirovaly k tvorbě výrobce, kteří ve své
navázali na regionální tradice a přitom vnesli do způsobu svého zpracování rysy
umění současného. Jedním z takových je i mechanický betlém řezbáře samouka
Milana Kořistky z Ostravy, který dokládá betlémářskou tradici dnešních dnů.
Výstava ze sbírek Slezského muzea v Opavě.
Autor: PhDr. Miroslava Suchánková
Garant: PhDr. Hana Dvořáková, Etnografický ústav MZM