Josef Weiser – grafika

Životopis Josefa Weisera

      Josef Weiser se narodil 19. září 1914 v Churu (hlavní město kantonu Graubuenden) ve Švýcarsku. Matka Žofie, rozená Tauberová, pocházela z učitelské rodiny a sama byla původně industriální učitelkou. Po svatbě s Josefem Weiserem, zahradníkem, německé národnosti, se odstěhovali do Švýcarska. Z manželství se narodily tři děti, dvě zemřely a po narození třetího - syna Josefa - se rodina v době I. sv. války vrátila na Moravu do Dřínova u Kroměříže. Zde začal Josef Weiser v roce 1920 chodit do obecné školy - jednotřídky, později dvoutřídky. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Šumperka, kde otec dostal práci a syn Josef dokončil obecnou školu a absolvoval tu také v r. 1932 státní reálku s maturitou. Na reálce měl veliké štěstí na učitele, jako byli: přírodopisec S. Štech, historik K. Velebil, literát J. Špringer, výtvarník J. Fuka. Z doby těchto studií se také datují jeho první výtvarné pokusy.
      Po ukončení státní reálky chtěl jít Josef Weiser studovat na akademii výtvarných umění, ale z finančních důvodů k tomu nedošlo. Začal se tedy připravovat na učitelskou dráhu, stejně jako matka. Na Českém učitelském ústavu v Olomouci složil roku 1933 zkoušku učitelské dospělosti. Učitelské místo ale nedostal, a tak různě vypomáhal na škole v sanatoriu a suplováním na obecné škole. Později prošel s přestávkami mnoha školami severní Moravy jako učitel - Hanušovice, Ostružná, Šumvald pod Lázkem, Horní Olešná, Štěpánov u Olomouce, Bolelouc a nakonec školy v Olomouci - Komenium a Na hradě. V době okupace byl dlouho bez místa a určitou dobu si vydělával jako biletář v kině v Olomouci.
      V únoru 1942 uzavřel manželství s Olgou, rozenou Kavanovou, rovněž učitelkou. Nejprve bydleli ve Štěpánově, v roce 1944 se jim narodil syn Ivan, poté bydleli v Olomouci. Po osvobození byl Josef Weiser povolán do školní služby a ustanoven učitelem I. dívčí měšťanské školy Komeniu v Olomouci.
      Již v době okupace se začal připravovat na odbornou zkoušku pro učitelství na školách II. stupně, a tuto složil v Brně 29.11.1947. Odbory zkoušky byly - matematika, deskriptivní geometrie, kreslení a psaní. Po složení zkoušky byl přijat jako externí posluchač na katedru výtvarné výchovy při pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. I zde měl opět štěstí na profesorský sbor - prof. F. V. Mokrý, prof. J. Vydra, asistent F. Burian a mistr J. Zrzavý. Mimořádné pracovní vytížení a částečně i zhoršený zdravotní stav vedly v roce 1949 k přerušení studií, která ale již nikdy nedokončil. Začal se intenzívně věnovat výtvarnému umění, a to jako učitel, i jako výtvarník.
      V roce 1950 například uspořádal výstavu žákovských výtvarných prací, začal pracovat v okresním i krajském pedagogickém sboru v sekci pro výtvarnou výchovu. Později vedl kabinet výtvarné výchovy při Krajském pedagogickém středisku a Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů v Olomouci.
      Od roku 1954 byl členem redakční rady časopisu Výtvarná výchova a také členem komise ministerstva školství pro přípravu osnov výtvarné výchovy. V roce 1957 byl odborným poradcem při natáčení filmu o výtvarné výchově -"Jak si děti malují."
      V roce 1958 mu bylo Ministerstvem školství za nedokončené vzdělání uznáno celé jeho působení v oblasti výtvarné výchovy a byl jmenován do funkce ředitele Krajského pedagogického ústavu v Olomouci, a v této funkci zůstal do roku 1970, kdy mu bylo doporučeno podat žádost o uvolnění z funkce. Poslední 4 roky před odchodem do důchodu byl vedoucím kabinetu výtvarné výchovy na Krajském ústavu v Olomouci. Vlastní výtvarné činnosti se začal plně věnovat až po odchodu do důchodu. Své výtvarné schopnosti využíval i pro jiné učební předměty, nejen výtvarnou výchovu. Např. připravil dvoudílnou publikaci "Zhotovujeme školní pomůcky.

Výtvarná činnost

      V období první republiky se výtvarná činnost Josefa Weisera orientovala na příležitostné kresby a malby z jeho působišť.
      V období okupace, a krátce po ní, kreslil a maloval pro přátele a známé, například i pro osobní přátele Beno Blachuta, nebo Josefa Beka - tehdy herce olomouckého divadla, nebo prostřednictvím paní Losíkové pro Petra Bezruče (později v roce 1957 pro něho gratulační pohlednice).
      V roce 1946 byl přijat za řádného člena výtvarného spolku učitelů a profesorů - "Slavíček" v Praze. Ve stejném roce byl vydán Tomanem "Nový slovník výtvarných umělců", kde na straně 692 je Josef Weiser uveden se stručnou charakteristikou. V roce 1948 se všechny výtvarné spolky sloučily v jeden svaz, kde již tak nepůsobil.
      Vytvořil mnoho plakátů, diplomů, upomínkových a pamětních listů, a také ilustrací. Mimořádně své výtvarné schopnosti využil při práci pro lékařskou fakultu v Olomouci, kdy např. provedl fázové rozkreslení obtížných operací, nebo dalších demonstračních materiálů.
      Hlavní díl jeho výtvarných prací je soustředěn na kresby a grafiku. Zejména v oblasti tvorby grafických Ex libris dosáhl uznání i v zahraničí nejdříve. Již v roce 1973 byly jeho práce zařazeny do 20. čísla časopisu International Grafik, vydávaného v Dánsku. Byl prvním Čechem zde zařazeným.
      Jako výtvarník byl Josef Weiser kreslíř celým svým založením. Dovedl rychle a s jistotou zachytit motiv, dovedl jej objevit a vidět. Bezprostřední záznam v krajině uplatňoval hlavně v menších formátech. Jen výjimečně pracoval na větších formátech. Byl opravdovým milovníkem přírody, kdy z každého putování po horách a dolinách přinesl kresby perem, tužkou, uhlem, které překypují jemností a podrobným zpracováním. Ke kráse přírody ale zařadil i člověka, hlavně ženu. Ženská nebo dívčí tvář, půlakt nebo akt působí něžně a půvabně.
      První práce u nás měl vystaveny v roce 1946 se spolkem Slavíček v Novém Městě nad Metují, a podle dokumentů asi první účast na zahraniční výstavě byla v roce 1969 v Kastrupu v Dánsku při "Moderní Ex libris"

      Poslední rok života již nebyl schopen jemné výtvarné práce a zemřel ve šternberské nemocnici 25. ledna 1994.

      V soukromém archivu je evidováno 830 grafických prací Josefa Weisera, měl 23 samostatných výstav a 8 výstav spoluautorských, ilustroval 34 doložitelných publikací.