Na letošní rok zakončený číslicí 8 připadá i několik výročí spjatých s osobou Jana Welzla. Prvním je jeho rok narození - 1868, druhým návrat do vlasti - 1928 a tím posledním je úmrtí v roce 1948. K připomenutí jeho osudů a nejen literárního odkazu přichystal Etnografický ústav Moravského zemského muzea výstavu.
Výstava připomíná důležitá období ve Welzlově životě a snaží se je "ukotvit" v čase a prostoru, tzn. doložit, že se skutečně staly a zasadit je do určitého dobového kontextu. První část je spíše faktografická a je sestavena z archivních materiálů, z nich některé nebyly dosud širší veřejnosti představeny. Dále se jsou zde připomenuty současné aktivity občanů Zábřehu, které rozvíjí Welzlův odkaz - jde zejména o festival dokumentárních a cestopisných filmů "Welzlovo filmobile" a recesistické běhy s kufrem a závody čtyřspřeží.
Ve druhé části výstavy je inscenováno malé tábořiště, snad někde na Sibiři nebo Aljašce a je zde přiblížena oblast dalekého severu, kterou Welzl procestoval a kde strávil většinu svého života. Součástí výstavy je i projekce filmu Svoboda bod bodem mrazu a poslech Ledových povídek.
Jan Welzl (15. 8. 1868 - 19. 9. 1948)
Spisovatel, cestovatel, dobrodruh, přístavní dělník, lovec kožešin, lodník, strojník,
obchodník, vynálezce. To je jen část profesí, které tento slavný rodák ze Zábřehu na
Moravě během života vykonával. První cestovatelské zkušenosti a zážitky sbíral během
svého putování po okolních zemích a po Balkánu, kam se po vyučení kovářem, vydal jako
tovaryš na zkušenou. Po absolvování povinné vojenské služby u dělostřelectva v Brně a
Krakově, kde byl podle vlastních slov "…hrozně zvotročené…", se na krátko vrátil domů,
ale záhy definitivně osiřel. Tak padly definitivní zábrany, které ho držely na místě
a vydal se na svou pouť kolem světa, najít místo, kde by byl svobodný. V Janově se
nechal najmout na loď a cestou kolem Afriky se pomalu dostal až do ruského Port Arturu
- na Sibiř. Začal pracovat při stavbě mostů na Transsibiřské magistrále. Když si vydělal
dostatečnou sumu vyrazil sám a pěšky přes celý kontinent k břehům Severního ledového
oceánu, kde toužil nalézt svou "zemi zaslíbenou". Po třech letech této ojedinělé
dobrodružné pouti se mu podařilo dosáhnou cíle. Kdyby však nepřišla nečekaná pohroma,
v podobě ztroskotání jeho lodi u amerických břehů, zůstal by nám všem neznámý. Americké
úřady jej však jako osobu nežádoucí vypověděli ze svého území a Welzl byl donucen vrátit
se do Evropy a navštívit svou novou vlast - Československa - o které dosud neměl ani
tušení. Z Hamburku Welzl navázal spolupráci s Lidovými novinami a díky Rudolfu Těsnohlídkovi
se ke čtenářům dostanou neuvěřitelná a poutavá vypravování o osudech našeho krajana.
Při návštěvě republiky pak Welzla přijme na audienci prezident Masaryk, a brněnský
rozhlas jej pozve do vysílání. Následná spolupráce mladých redaktorů B. Golombka a
E. Valenty z "Lidovek" vyústila ve vydání dalších knih.Welzl se vydání těchto knih
už nedočkal, neboť opět vyrazil na milovaný sever. Úspěch knih vydaných jeho jménem
mu však krom slávy přinášel už jen samé potíže - až nakonec zůstal v kanadském Dawsonu
jako starý, nemocný, zahořklý, chudý muž.
Výstava se koná ve spolupráci s Muzeem Zábřeh, Vlastivědným muzeem v Šumperku a Českým rozhlasem Brno.
Jiří Macháček
Literatura:
* Rudolf Těsnohlídek podle Welzlových zápisků a dopisů pro tisk: Paměti českého polárního lovce a zlatokopa, 1928
* Bedřich Golombek, Edvard Valenta na základě vyprávění Jana Welzla: Třicet let na zlatém severu
* Bedřich Golombek, Edvard Valenta na základě vyprávění Jana Welzla: Po stopách polárních pokladů
* Bedřich Golombek, Edvard Valenta: Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě
* Bedřich Golombek, Edvard Valenta na základě vyprávění Jana Welzla: Ledové povídky Eskymo Welzla
* Rudolf Krejčí: Cesta kolem světa 1893-1898 / Jan Welzl
* Petr Sís, Podivuhodný příběh Eskymo Welzla,
* Svatava Morávková, Anna Nováková, Čtení o neobyčejných cestách Jana Eskymo Welzla.
* Jan Welzl, Hrdinové ledového moře,
* Jaroslav Vecka, Tulák z pohledu trampa.