Tento světle zelený lesklý mech, který má lodyžky dlouhé až 15 cm, je nápadný svými 2–3 x zpeřenými větvičkami a patrovitým růstem. Můžeme jej najít v lesích a na jejich okrajích, na horských loukách, v rašeliništích a na jiných typech stanovišť.

 

Mech má statnou rostlinku, která je vysoká 10–30 cm. Lístky mají široké žebro, plochý zubatý okraj. Na svrchní ploše lístků jsou bohatě vyvinuty asimilační lamely. Tobolky jsou nápadně čtyřhranné. Roste na vlhkých stanovištích v lesích u potoků, na vlhkých loukách, na rašeliništích a vlhkých skalách. Jen málo druhů na světě je větších než tento mech. Museli bychom je hledat až na opačné straně zeměkoule v australské oblasti, kde se vyskytují zástupci podobného a většího rodu Dawsonia, patřícího do stejné čeledi Polytrichaceae.

Je to široce rozšířený a hojný druh s vlnkatými, úzce jazykovitými lístky a se šikmo nahnutými, válcovitými tobolkami. Roste nejčastěji na vlhkých, hlinitých lesních půdách. Za sucha se listy typicky zkroutí, aby po zvlhčení opět rychle ožily do původní podoby.

Nápadně ploše, dvouřadě olistěný mech s lodyžkami 2–5 cm vysokými. Rostliny jsou nažloutle zelené s kopinatými, zašpičatělými lístky. Lístky jsou tvořeny pravou a jezdivou čepelí. Mezi těmito lístkovými plochami je zadržována voda. Vnitřní plocha (podobně jako u některých listnatých játrovek) zadržuje vodu, zatímco vnější slouží k výměně plynů a k buňkám se tak dostává obojí. Roste na stinných, vlhkých vápenatých skalách, řidčeji též na vápnité zemi. Znaky jsou typické též v suchém stavu.

Tento mech má vyduté bezžeberné lístky s bezbarvou špičkou. Buňky lístků jsou pokryty  papilami. Tobolka je ponořena mezi obalné lístky. Roste na nevápenatých skalách. Po vyschnutí tento druh výrazně změní svoji podobu a barvu na modravě šedozelenou.

Rhytidiadelphus triquetrus – kostrbatec tříkoutý

Tento statný mech je až 15 cm vysoký. Lístky jsou kostrbatě zpět odehnuté a ze široce vejčité báze postupně zašpičatělé. Rostliny jsou živě zelené až nažloutlé. Roste v lesích, na jejich okrajích a na travnatých místech. Kostrbatost listu je nápadná zvláště v suchém stavu.

 

Lodyžky tohoto mechu jsou až 8 cm vysoké, často pokryté bílou či hnědavou plstí z zhizoidů. Lístky jsou srpovitě jednostranné a z kopinaté báze velmi dlouze šídlovité, nahoře s ostře pilovitou špičkou. Roste hojně v jehličnatých i listnatých lesích nebo na skalách. Často tvoří rozsáhlé porosty. Trsy dvouhrotce jsou volné, zelené až nahnědlé. Druh je typický též v suchém stavu.

Drobný asi 1 cm vysoký, často plodný mech se zprohýbaným štětem a nakloněnou kuželovitou až hruškovitou, žlutou – hnědavou tobolkou. Lístky má úzce kopinaté, za vlhka jednostranně zahnuté. V roce 1922 byl zavlečen do Anglie z jižní polokoule pravděpodobně s tropickými dřevy. Nyní rychle rozšiřuje svoji oblast výskytu na kontinent. V České republice je zatím tento druh rozšířený především v západní a severozápadní části Čech. Směrem na východ lokalit ubývá. Z Moravy je známo jen několik nalezišť. Druh roste na suchém humusu v jehličnatých lesích, rašelině, bazích stromů, pařezech, podzolových lesních půdách a na skalách. Druh je charakteristický též v suchém stavu.

Tento mech má nápadně pětiřadé, zpět odehnuté lístky. Je to mimořádně vzácný druh rostoucí na rašeliništích bohatých na živiny a zvláště na prameništích. U nás představuje glaciální relikt, tedy rostlinu, která se dochovala z doby ledové. Uspořádáním svých listů je tento mech nápadný též v suchém stavu v herbářích.  V přírodě roste vzácně na trvale vlhkých stanovištích.

Je to nízký pozemní mech pupenovitého vzhledu. Nápadné jsou především jeho velké, zploštělé, šikmo vejčitě kuželovité tobolky, které jsou ponořené v lístcích. Roste na ulehlé, humusovité zemi v listnatých a smíšených lesích.

Rostlinky tohoto snadno poznatelného mechu dorůstají až přes 10 cm. Mají dlouhé, jazykovité lístky, které jsou za vlhka odstálé a nápadně vlnkaté; za sucha jsou lístky svraskalé. Tento druh je hojný na vlhkých místech ve světlejších lesích, u potoků a na vlhčích loukách. Měřík je používaný pro jednoduché školní pokusy (např. pozorování chloroplatů, osmózy) a snadno kultivovatlený v teráriích.

Plagiochila porelloides – kapraďovka

Játrovka je dlouhá 2–4 cm a široká asi 4,5 mm. Lístky jsou okrouhlé a zubaté. Roste na zemi, skalách a kmenech stromů v lesích, a to jak v bazických, tak kyselých oblastech. Druh snadno a často vysychá a je potom svraskalý.

Tento drobný mech má lodyžky dvouřadě olistěné hluboce sbíhavými lístky. Roste na humusu v děrách nevápenatých skal, například pod kořeny nebo pod převislými okraji hlubokých cest. Vždy se vyskytuje na místech, která jsou skrytá před sluncem. Mech má vytrvalé protonema, které světélkuje něžným zlatozeleným světlem. S touto schopností byly zřejmě spojeny pověsti o nalezení zářivého pokladu v tmavých jeskyních nebo skalách.