Zelená krása mechorostů aneb jak se státi bryologem

místa

minivýstava:

II.

III.

IV.

VI.

VII.

VIII.

fotogalerie

Historie bryologie

Počátky bryologie

Studium mechorostů začalo relativně pozdě. Příspěvek starých Řeků a Římanů pro tento obor je zanedbatelný. Dodnes přetrvává mezi lidmi omyl, že se mezi mechorosty řadí různé organismy, které mají mechovitý vzhled. Mohou patřit mezi lišejníky, cévnaté rostliny, řasy nebo dokonce mezi bezobratlé živočichy.

Opravdové studium mechorostů započalo prací Johanna J. Dillenia (1684–1747) – anglického botanika německého původu, který může být považován za zakladatele bryologie. Svoji zásadní práci Historia muscorum publikoval v roce 1741 . V této knize autor zobrazuje řadu druhů a připojuje též jejich krátký popis. Z hlediska současné vědy zde nalezneme některé omyly. Dillenius například mylně interpretoval tobolku jako prašník a výtrusy jako pyl. Mnohé obrázky ilustrovaly mechorosty velmi přesně a jeho publikace sloužila mnoho let pro jejich určování.

Johann Hedwig (1730–1799)
byl profesorem botaniky v Lipsku.
Hodnotil jako první mechorosty ve smyslu, v jakém jsou chápány dodnes. Využíval široce mikroskop, který dosahoval zvětšení téměř 300x. Jako první jasně definoval rozdíly mezi mechy a játrovkami a podal úplný a správný popis životního cyklu mechorostů, který doprovodil výstižnými obrázky. V jeho nejdůležitějším díle Species muscorum (1801), popsal a ilustroval mnohé druhy mechů. Toto dílo vybavené nádhernými ručně kolorovanými obrázky vyšlo až po jeho smrti. Publikace se stala výchozím dílem pro názvosloví většiny mechů.

	Devatenácté století Velmi výrazně ovlivnil studium mechorostů v 19. století Wilhelm P. Schimper (1808–1880) – profesor geologie a paleontologie ve Strasburgu. Byl hlavním autorem monumentálního díla Bryologia Europaea, které vytvořili spolu s Philipem Bruchem (1781–1847) a Theodorem von Gümbelem (1812–1858). Toto dílo vycházelo na pokračování od roku 1836 do roku 1855. Obsahuje krásné rytiny všech mechů známých tehdy z Evropy a u každého z nich též pečlivý a přesný popis a diskusi. Tito autoři zdokonalili Hedwigovu koncepci rodů a výrazně vylepšili pojetí druhu. V 19. století proběhl značný a nápadný nárůst objevování a popisování nových druhů mechorostů ve světě. Podílela se na něm řada bryologů. V Severní Americe to byl např. William S. Sullivant (1803–1873).
W. S. Sullivant		W. P. Schimper

Dvacáté století

V Evropě bylo ve dvacátém století provedeno obrovské množství floristických výzkumů, což umožnilo vznik několika obsáhlých přehledů. Ty dále podpořily výzkum. Pro středoevropskou flóru byla nejvýznamější práce Karla G. Limprichta (1834–1902) Die Laubmoose Deutschlands, Österreich und Schweiz I–III a klíč Wilhelma Moenkelmayera (1862–1938), který vyšel v roce 1927. Ten obsahoval řadu ilustrací a byl významný také proto, že zachycoval proměnlivost mnohých druhů.

Nejvýznačnějším bryologem tohoto období byl bezesporu Viktor F. Brotherus (1849–1929). Ten se v díle Die Natürliche Pflanzenfamilien, jehož souhrnnými autory byli Engler a Prantl, pokusil zpracovat všechny známé rody, čeledi a druhy celého světa.

Významný a dosud málo doceňovaný příspěvek k rozvoji systematiky mechů znamenaly práce českého bryologa Josefa Podpěry (1878–1954).

Viktor F. Brotherus

Současné výzkumy

Současná bryologie se rozvíjí velmi zdravě. Soustředí se na souhrnné studie jednotlivých skupin, ale významné jsou též snahy o vyjasnění názvosloví. Jsou přitom využívány též biochemické metody a dostupné technologie mikroskopického a submikroskopického studia. Významný pokrok byl zaznamenán v ekologii, cytologii a genetice. Byly vytvořeny velmi hodnotné přehledy fosilních a subfosilních mechorostů. Je snaha vývojově zhodnotit charakter rozšíření jednotlivých druhů ve vztahu ke spekulacím o měnící se poloze kontinentů.